Povídky almanachu spojuje téma životních křižovatek. Lásky, nevěry, rozchody, závislosti, nečekaná setkání, která nám změní život…situace, které známe a řešíme v některé fázi života snad všichni.
Marie Rút Křížková (* 1936) se vedle vydávání díla Jiřího Ortena edičně zabývala tvorbou dětí v terezínském ghettu, vedla rozhovory s teologem Josefem Zvěřinou, edičně připravovala knihu pamětí Miloslavy Holubové, napsala dějiny salesiánů v českých zemích.
Druhá polovina třiadvacátého století, dvě stě let po Apokalypse. Po nekonečných válkách zavládlo Století míru - ale ne pro nás. My tři, Oggerd, Hal Hargo a moje maličkost, vandrujeme v Pustinách a zkoumáme střepy z Apokalypsy...
Píše se červen 1989. Dvaadvacetiletá Marta se vydává s Čedokem na autokarový zájezd do Istanbulu. Jede se prakticky přes celý Balkánský poloostrov k břehům Bosporu a zpět.
Soubor povídek, který se podstatně odlišuje od autorovy dosud známé převážně básnické tvorby, nám připomíná pohádkový svět a jako takový jistě dokáže přimět k zamyšlení nejen dospělého, ale i dětského čtenáře.
V psychiatrickém centru začíná sezení. Krabice nedoručených dopisů svede dohromady umělce s pubertálním nacistou. Antihrdinové vypointovaných povídek Pavla Bušty jsou tak akorát zralí na terapeuta.
Zavládl klid.
Pobyt ve vězení obklopeném mrtvými se začíná blížit něčemu, co by se skoro dalo nazvat normálním životem. Jenž okamžiky bezpečí jsou ty nejnebezpečnější. Stačí jen na chvíli polevit v ostražitosti... a následky jsou nedozírné.
Komiksová detektivka z divadelního prostředí, kde není nouze o podezřelé. Hlavní hrdinka, divadelní kritička Dita Oulibská, má tak trochu styl slečny Marplové.
Ságy označované jako „lživé“ začaly vznikat na Islandu na počátku dvanáctého století. Otevřeně a bez ostychu se prohlašují za literaturu, jejímž hlavním cílem je bavit.
V próze by člověk poezii nehledal. Přesto jsou obě tyto skutečnosti v novém románu Miroslava Stoniše již po přečtení několika stran reálné, akční a životaschopné.
Seb a jeho mámy Lotka a Marta se přestěhují z Amsterdamu do provinčního městečka. Seb začne chodit do jiné školy a rychle si najde nové kamarády. Lidé v sousedství jsou velmi milí, ale výjimka se přece najde..
Nový román Sylvie Richterové patří k dílům, jaká v české próze posledních více než dvaceti let tolik postrádáme – krásným, místy až básnickým jazykem, ze široka, klidně a plynule obzírá posledních více než šedesát let lidských životů.
