Výsledek pro: 978-80-906467-6-6

Osmá sbírka bytostného milostného civilisty a nejstaršího básníka Dauphinu (ročník 1934).

Výrazná prvotina a podstatný příspěvek k minimalistické linii české poezie. Poezie Dagmar Plamperové je ztišená, minimalistická, ale o to silnější, neboť každé slovo tu má svou nezpochybnitelnou váhu.

Krajina. Roční období. Plynoucí čas. Láska. Miniaturní příběhy pod drobnohledem vnitřního zraku. Hra slov, smutek i naděje. Pohlazení. Touha. Básně nebásně doporučené devíti z deseti citlivých duší. Čtení lehké jako vánek.

Mariánský příkop, jak říká autor básnické sbírky stejného názvu Michal Matzenauer, je pro něj asi nejtajemnější místo na zemi. V mládí používal tuto tajemnost často ve svých obrazech. Nyní se k tomuto symbolu vrátil a zpracoval ho v básních.

Jeden 33 × řekl, druhý 33 × napsal. První to nejspíš mínil vážně, druhý bral každopádně jako východisko k absurdním sémantickým přemetům.

Na tři díly Ladových veselých učebnic plných zvířátek plánoval tento známý ilustrátor navázat ještě čtvrtým dílem, nazvaným Vodní živočišstvo. Nikdy nevydaný poslední díl známé série Josefa Lady je konečně tu!

Vyvážený debut Arthurky Višňové přináší vyzrálé poémy s přídechem avantgardy, odkazující na stříbrný věk ruské poesie i balady prokletých básníků. Sonety podmanivě intimní i provokativně vznešené.

Básnická sbírka obsahuje verše zabývající se tématem krize lidské existence, plynutí času, rysů proměnlivosti i integrity jedince pokoušející se hledat opory ve světě, jehož konstantou je nejistota, dále vědomí smrtelnosti a obava z marnosti.

Knížka je pátou básnickou sbírkou malíře Pavla Preisnera. Básně jsou psány prózou - velmi krátkou. Jak říká sám autor: zapíši nějaký vjem a osekávám text až na jen to nezbytné. Sbírku provází fotoilustrace Libora Stavjaníka.

Kniha představuje básníka Karla Šiktance (1928–2021) jako autora důvtipných slovních hádanek.

Knížka básniček Eintopf vznikla mimoděk při psaní memoárů Jak se kalila voda.

Poezie Karla Miloty je jedním z nejpodivuhodnějších básnických labyrintů, které u nás najdeme. Milota není básníkem pro každého. Jeho poezie není snadno dostupná: klade značný odpor jak rozumu, tak citu.

Na první průlet verši Miroslava Fišmeistera by se možná zdálo, že jde o hravě nonsensovou poezii, o absurdní slovní hříčky, o zvukomalebné toky hlásek a písmen a v nich neztajené jiskřivé veselí.

Autor je přímo zosobněním pojmu poeta doctus, samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Protože je utvářen nejen rozsáhlým vzděláním, ale i vytříbenou invenčností.

Intimní již osmá sbírka básní prodchnutých vírou, venkovem, moudrostí. Svou skromností a civilností výjimečný jev na české poetické scéně.

Petr Nikl v Meandru vydal přes 10 autorských knih a několik dalších ilustroval. Rozverný Hudebníček vytvořil s Miroslavem Černým. První napsal i nazpíval, co mu z huby lezlo, a se všemi písmeny si dosyta pohrál.

Sbírka básní pojednává o běžných věcech v životě, ať už je to láska, která nás naplňuje, či láska, která se ztrácí, a přichází rozchod.

Prvotina básníka z Hané.

Moderní básnická sbírka Olgy Šedové – „Kdo dělá vlny?“, psaná převážně volným veršem, plná nápaditých a vtipných metafor, přináší pohled mladé na problematiku současných vztahů, případná zklamání, ale zároveň ukazuje i sílu, jak se zvednout ze dna.

„Člověk píše, aby odložil svou náladu. Aby zanechal otisk sebe, který možná nebude nikdo číst. Psaním dávám pocitům a emocím tvar, barvu, vůni. Když tvořím, tak žiju.“