Paměťová studia posledních desetiletí se zabývají kulturní pamětí a charakterizují privátní vzpomínky i oficiální prezentace událostí jako kulturní a sociální konstrukt, jako nepřetržitý proces vybavování si a reinterpretace transferu vzpomínek.
Publikace se soustředí na to, jak je v české próze reflektována a zobrazována Itálie. Jde především o texty, které vznikly ve 20. století, ale nejsou opomenuty ani prózy 19. století.
