Bárta, Václav

Václav Bárta si připojuje už pár let ke svému jménu starší. Důvody jsou dva. Ten první je, že už opravdu patří mezi starší ročníky. Narodil se 28. září, v den Svatého Václava, Léta Páně 1937 v nevelké vsi na Plzeňsku, Hromnici. Ten druhý důvod má na svědomí mladší Václav Bárta, syn, který si ke svému jménu přidává ještě Noid.
Jak říká Václav Bárta starší, když byl podstatně mladší, vychodil v rodné obci dvouletou obecnou školu s pěti třídami. Bylo to asi v polovině toho studia, kdy mu v dětském časopise Mateřídouška vyšla básnička. Od té doby si malý Vašek nedal pokoj a zkoušel psát dál. Po skončení tehdejší základky, které se říkalo měšťanka, byl žákem vojenského gymnázia. Tenkrát mu pár veršíků vyšlo v armádních časopisech Obrana lidu a Československý voják. Kolem dvaceti let se už dospělý Vašek přestěhoval do Prahy. Začal pracovat jako vychovatel učňů v družstvu Inklemo. Ubývající pamětníci té doby šedesátých let, můžou pamatovat, že ten název "Inklemo" se stal velice populární. Ne ani jako výrobní družstvo, ale jako divadlo malých forem, které vychovatel Václav Bárta založil a vedl. Soubor, inspirovaný Divadlem Semafor, hrál v řadě pražských divadel, Na Zábradlí, ve Viole i jinde, a vyhrával v celostátních soutěžích. Autorem pořadů, scének, básniček – a tentokrát i písniček – byl, ve spolupráci s životním kamarádem Vítem Fialou, Václav Bárta. Výběr z pořadů vyšel v knížce "Jak se chodí za holkama". O jejím úspěchu svědčí i to, že za ní autor obdržel cenu literárního fondu Československého svazu spisovatelů.
V dalších letech vedl Václav Bárta Klub mládeže v Domě pionýrů a mládeže v Karlíně. Začínala tu řada později velice populárních osobností a souborů. Třeba Jiří Korn, Petr Spálený, Boris Hybner, Petr Novotný, Greenhorni...

Kromě psaní a skládání písniček se Václav Bárta věnoval i režii. Spoluzakládal jedinečný soubor "Chorea Bohemica", připravoval programy pro řadu předních folklorních souborů, stal se režisérem Československého státního souboru písní a tanců. Postupně vydal "Muzikantské pohádky," "Uspávanky" a "Koník Toník". Od šedesátých let průběžně spolupracoval s Čs. rozhlasem a televizí, napsal, a televize uvedla, několik jeho scénářů. Je stálým přispěvatelem literárního měsíčníku Divoké víno, vydal dvě sbírky poezie, Rozhlas uváděl jeho zdramatizované pohádky i pohádkové seriály v pořadu Hajaja. Napsal několik stovek textů k písničkám. Mezi nejznámější patří ty k filmovým pohádkám "Princezna ze mlejna 1 a 2". Spolupracuje průběžně s už zmiňovaným synem Noidem a jeho nahrávacím studiem Paranoid. Se synovcem Daliborem, dirigentem v Divadle J.K. Tyla v Plzni, uvedli na scéně tohoto divadla muzikál pro děti "Muzikantská pohádka." V současnosti připravuje muzikálová scéna plzeňského divadla inscenaci "Kozí válka" podle jeho stejnojmenné knížky.