Roman Erben patří k utajeným hvězdám české poezie po pětačtyřicátém roce. Je ročník 1940, vydal na deset knih poezie, prózy, publicistiky a esejistiky, například Jak se kreslí svět (2020) a Artyčoky chána Kučuma (1996). Vyšel jednak ze studií strojního inženýrství na pražském ČVUT, jednak ze setkání s širokým kruhem pražských (post)surrealistů šedesátých let, sdružených kolem V. Effenbergera, S. Dvorského a P. Krále. Jeho poezie i kresba, kterou soustavně rozšiřuje pole svých autorských knížek, vycházejí sice z kořenů automatismu, uvolněných verbálních fantazií, ale dospěly časem, hlavně v osmdesátých letech, kdy se Erben přesunul z Československa do exilu v německém Mnichově, k svébytnému imaginativně živenému výrazu, který svádí do jednoho koryta komedii i tragédii, tvůrčí vitalitu a skeptickou kritiku západního světa, jeho civilizace, společnosti, kultury.
Roman Erben patří k utajeným hvězdám české poezie po pětačtyřicátém roce. Je ročník 1940, vydal na deset knih poezie, prózy, publicistiky a esejistiky, například Jak se kreslí svět (2020) a Artyčoky chána Kučuma (1996). Vyšel jednak ze studií strojního inženýrství na pražském ČVUT, jednak ze setkání s širokým kruhem pražských
... 
