Sborníček vzpomínek a úvah lékařů a lékařek, již zastupují prakticky všechny generace v profesním věku a téměř celou medicínu v její rozmanitosti, je pokusem postihnout proměny študákovy duše, kam až paměť živých sahá.
V knize se rozmlouvají spisovatelka a lékař a vzájemně konfrontují své vzpomínky na mládí. Prožívali je vpředválečné a válečné době.. Ona se spoléhá na své deníky začínající naivními poznámkami terciánky, která se posléze stává žačkou rodinné školy.
Upřímný, někdy až neúprosný slovní ping-pong dvou vzdělanců, z nichž jeden se stylizuje spíše do role nerudného pesimisty, druhý, o generaci starší, pak zůstává sám sebou, tedy laskavým optimistou.
