Petr Vrbacký kreslí své obrazy rychlými, přímými tahy, navíc tahy děsivě pravdivými. Přímočarost knihy je podtržena tím, že všechno, o čem je řeč, vlastně tušíme všichni, jen to někdo řekl nahlas.
Předložené svěží dílko nás opakovaně provede liturgickým rokem, což nám
slovy autora poslouží k tomu, abychom si znovu uvědomili na čem stojí náš
život, kam míří naše naděje a znovu vyrazili na cestu, pokud přešlapujeme na místě.
