Kniha dává nahlédnout tam, kam obyčejný občan, nesoucí v dobré víře potraviny a ošacení
potřebným, nevidí. Nevidí ani to, jak je jejich pomoc přijímána cílovou skupinou a jak s ní
zachází.
Při vyslovení jména Juraj Višný si velká většina čtenářů vzpomene na
Supermana honícího krásnou Olgu Schoberovou v komedii Kdo chce zabít Jessii? Ale kdo z nás ví, jak
přežil válku, jak začal koncem 50. let posilovat a inicioval vznik kulturistiky.
V době, kdy se již zase řinčí jadernými zbraněmi a vyhrožuje zničením lidského druhu, tato kniha přináší příběhy lidí, kteří něco dokázali „v oblasti zemských živlů.“ Zaměřují se na opačnou činnost ¬‒ nikoliv destrukci, ale tvoření z darů přírody.
Kniha „Příběhy psané válkou“ se snaží poukázat na obyčejné lidské přátelství, které se rodilo v těžké době druhé světové války a často pomohlo zachránit život, a které se v dnešní přetechnizované a uspěchané době bohužel kamsi vytrácí.
