historické osobnosti

Kniha představuje ojedinělou výpověď čtyř historiků, odborníků na období středověku – medievistů. V rozhovorech se svými žáky a spolupracovníky vzpomínají na roky svého života, mládí, dětství a dospívání; svá studia a celou akademickou kariéru.

Kniha rozhovorů s politickou vězeňkyní padesátých let Alexandrou Součkovou Kovářovou přibližuje její život za protektorátu, po válce i po únoru 1948, okupaci Československa roku 1968 a normalizaci.

Kniha se zabývá historií Palestiny od tzv. Balfourovy deklarace do let 1948–1949.

Obsáhlé paměti významné osobnosti evropské historie první poloviny 20. století jsou jedinečným svědectvím velkých dějinných zvratů ve Finsku i pozoruhodných životních osudů jednoho z největších Finů.

Autor se ve vzpomínkách vrací do dětství, které narušila první světová válka a bolševická revoluce v SSSR. V jedenácti letech se svými rodiči emigroval do Estonska, strastiplná pouť byla poznamenána dokonce smrtí autorova bratra a sestry.

Když Heinrich Böll přijel s rodinou 20.srpna1968 na pozvání Československého svazu spisovatelů do Prahy, aby se zde seznámil s vývojem tzv. pražského jara, netušil, že se záhy stane očitým svědkem sovětské vojenské invaze.

Bohuš Beneš (1901–1977) byl synovcem muže, který se stal jedním z nejdůležitějších politiků Československa. Edvard Beneš na Bohuše od mládí dohlížel a pomohl mu ke kariéře na ministerstvu zahraničí.

První část knihy Česká trilogie líčí cestu M. Šeborové do protinacistického odboje, v němž úzce spolupracovala s dr. Vl. Krajinou, jedním z vedoucích činitelů odbojové organizace ÚVOD.

Deník pražské Němky Margarete Schellové zachycuje autorčiny osobní zážitky během desetiměsíčního pobytu v československých internačních táborech od zatčení během Pražského povstání až do března roku 1946.

Kniha přibližuje profesní kariéru jedné z nepříliš známých postav bezpečnostního aparátu meziválečného Československa.

Publikace edituje dva svým rozsahem i literárním charakterem různé memoárové rukopisy, vzájemně provázané vzpomínkami na osobnost dr. Jana Jíny (1890–1962), předního diplomata meziválečného Československa.

Výsledkem Jiránkovy práce je plastický obraz štábního důstojníka, bez kterého by československá armáda a vojenská diplomacie nemohly efektivně existovat.

Kniha líčí bohatý a dramatický život Karla Horkého (1879-1965), jednoho z významných, ale opomíjených českých žurnalistů první poloviny 20. století.

Monografie přibližuje život a dílo významného pražského univerzitního profesora českých dějin V. Novotného (1869-1932). Byl žákem především J. Golla a J. Emlera, ovlivnil ho rovněž T. G. Masaryk a po studiích se stal pomocníkem V. V. Tomka.

Autobiografie Bedřicha Utitze, kapitána v záloze, spoluzakladatele exilového vydavatelství Index, spisovatele, publicisty, zpravodaje, svědka událostí Pražského jara, táty a dědečka.

Líčení Zdenka Slouky je mimořádným svědectvím nejen o nikdy nekončící cestě člověka za pochopením vlastního života, ale též o exilu jako bolestné konstantě lidského osudu, a v neposlední řadě je svědectvím o celém dramatickém dvacátém století.

Ve svých pamětech se Joseph Rudolph zabývá historií své rodiny i vlastními životními zkušenostmi od dětství a mládí až po dospělost.

Memoárová literatura s tematikou našeho zahraničního odboje za 2. světové války zažívá po letech nucených zákazů v posledních dvou desetiletích doslova "boom".

Vzpomínky Jiřího Kejře (* 1921), historika specializujícího se na právní dějiny středověku, nejsou a ani nechtějí být obsáhlými a zásadními memoáry, které by měly odhalit závažné události a vystihnout velké osudy jejich protagonistů.