společenské vědy

Třísvazkové dílo slavné politické myslitelky, která zkoumá kořeny totalitarismu 20. století.

Filosofická studie o proměně školy na instituci určovanou dnešní technovědnou civilizací.

HANNAH ARENDTOVÁ (1906-1975) se ve svém posledním díle, jehož knižní podoba vyšla až z pozůstalosti, věnuje základním, na sebe nepřevoditelným dimenzím lidské mysli či ducha: myšlení, chtění a souzení.

Ve svém posledním díle, jehož knižní podoba vyšla až z pozůstalosti, se Hannah Arendtová věnuje základním, na sebe nepřevoditelným dimenzím lidské mysli či ducha: myšlení, chtění a souzení.

Adorno, který vystupoval proti výkladovým systémům, zde podává v podstatě úplný a originální estetický systém.

Eseje, v nichž se Hannah Arendtová táže po povaze svobody, autority a dějin, pojí motiv osudového přeryvu: přerušení západní filosofické tradice vyústilo v totality dvacátého století.

Spolu s Platónovou Ústavou nejdůležitější kniha evropské tradice politické filosofie v zrcadlovém řecko-českém vydání.

Druhý díl tohoto zásadního spisu dějin politické filosofie a politické sociologie nebyl dosud nikdy do češtiny přeložen, přestože dvousvazkové dílo tvoří jednolitý celek.

Podrobnými, avšak přehledně podanými interpretacemi osmi vybraných kapitol Vladaře svazek umožňuje seznámení s Machiavelliho svébytným politickým myšlením i se současným stavem bádání.

Předložená studie zkoumá Hegelovy výklady Aristotelovy psychologie a metafyziky ducha (nús), jež jsou rozvinuty v jeho přednáškách o dějinách filosofie.

Individuální tělesné anomálie, podivné exotické národy a hybridní mytologická monstra, převzal autor ze slovníku Vocabularius breviloquus německého humanisty Johanna Reuchlina a doplnil jej o jména lidských monster, jež nalezl v dalších dílech.

Autor vycházející z pozice právního normativismu a známý svou kritikou liberalismu a parlamentarismu se ve své práci z r. 1932 zabývá analýzou a vzájemným vztahem pojmů státního a politického, přítele a nepřítele, války a nepřátelství.

Dílo vydané roku 1923 představuje jednu z raných prací proslulého právního a politického filosofa Carla Schmitta.

V předkládané knize se autor zabývá těmi oblastmi ekonomického života, v nichž se uplatňují především instituční vztahy. Ty představují specifický typ mezilidských vztahů, včetně mravních problémů, jež se v nich objevují.

S využitím analýz C. Schmitta a výsledků antropologického bádání Agamben definujesvatého člověka jako bytost, již lze zabít, ale nikoli obětovat.

Autor zde shrnuje výtěžky svých studií ke staroegyptským, staro­izraelským a evropským představám o politickém řádu.

V druhé části druhého svazku dějin politického myšlení je podán systematický a kritický výklad politického myšlení od krize středověku až po evropskou reformaci.

V první části druhého svazku dějin politického myšlení je podán systematický a kritický výklad politického myšlení od počátků až po vrcholný středověk.

V této práci se Eliade zabývá povahou a klasifikací mýtu, a to nejsoustavnějším způsobem ve srovnání s úvahami o mýtu, roztroušenými v jeho ostatních pracích.

Autorka se v souboru tří esejů zabývá problémem násilí a politické moci v moderní společnosti.