Kniha přináší genealogii „média“, příběh mediálního sebeuvědomování literatury a literární vědy, jež jde ruku v ruce s jejich zdánlivým zastaráváním tváří v tvář neúprosné evoluci techniky.
Předkládaná edice zpřítomňuje polemické střetnutí stoupenců formalistického a marxistického pojetí umění, k němuž došlo v Rusku (SSSR) v první polovině dvacátých let minulého století.
Komunikační nástroje, stejně jako všechna média počínaje písmem, na jedné straně kreativně rozšířily naše formy vnímání, na druhé straně je však také vycvičily pro podmínky vnímání a užívání, které se od jednoho média k druhému liší.