Jsou dny obyčejné a jsou dny docela neobyčejné. Nesmí se nad tím moc přemýšlet. Někdy vás pokouše mravenec. Jindy se odletí rozsvítit o hvězdy a vrátí se jako světluška.
Máša má draka, co vypadá jako rogalo. Já mám draka, co vypadá jako drak. Vyráběla jsem ho s tatínkem. Je z papíru. Tatínek? Ne, ten drak. No. A pak zafoukal vítr a drak i já jsme letěli… Radek Malý, který o tom napsal, to snad musel sám zažít.
Léto jsou borůvky, bouřky a rybníky. A když přijde podzim a zima, kousek léta nám zůstane aspoň doma ve skříni, v písku v sandálech, ve žluté pastelce a v břiše nafukovacího krokodýla.
Knoflíček si přál být volný jako pták, kdo by nechtěl? A tak se kutálí po světě a hledá, jestli by mu nebylo jinde lépe, než pořád vězet v kabátě a potkává klíč i kelímek i dudlík, které už nikdo nepotřebuje a volnosti mají až po krk.
Otylka je zlobivé děvčátko, které rádo vyvádí lotroviny a lumpárny všeho druhu. Zlobí i ve škole, což pan ředitel nese s nelibostí, a její darebácká kariéra vyvrcholí tím, že se dočista otočí, chodí po stropě a tropí čím dál tím větší neplechu...
Myška si ořezala tužku a s cestovním deníkem vyrazila na cestu. A co že si do něj zapisovala? Trasy stěhovavých ptáků, tvary rozvětvených kořínků, čárky za každou padající hvězdu. Ale i smutek z odpadků nebo špinavé vody v potoce.