umění a architektura

Kniha pojednává o vzájemném vztahu dvou významných umělců sochaře Otto Gutfreunda (1889 – 1927) a architekta Otakara Novotného (1880 – 1959), které spojovalo nejen přátelství a rodinné vazby, ale i vztah k Praze, do jejíž podoby se oba zapsali.

Otto Gutfreund (1889 - 1927) je zakladatelskou osobností českého moderního sochařství. Převážná většina z téměř 200 reprodukovaných kreseb v této monografii nebyla nikdy publikována.

Kniha Mentis oculis se zabývá stěžejními tématy malířského a teoretického díla Františka Kupky (1871–1957), který jako jeden z prvých umělců na světě zavrhl napodobení vnější reality.

Monografie Jitky Svobodové (1941), první profesorky na pražské Akademii výtvarných umění, kde vedla ateliér kresby.

Texty Jaromíra Zeminy o Adrianě Šimotové zahrnují úsek vymezený léty 1965–2014, tedy doby, kdy jí uspořádal vůbec první individuální výstavu v Praze a její smrtí.

Obsáhlý výbor rozhovorů s Josefem Pleskotem z let 1989-2019 dává nahlédnout do vývoje myšlení výrazného českého architekta a zároveň otevírá širší pohled do dějin české architektury po roce 1989.

Miroslav Masák (*1932) se výrazně zapsal do dějin české architektury šesti posledních desetiletí. S autorem věže na Ještědu Karlem Hubáčkem založil v roce 1968 proslulé liberecké sdružení Sial.

Through a wealth of research, and illustrated with more than 1,200 photographs and documents (many published here for the first time), this enormous compendium traces Andy Warhols relationship to his parents native Czechoslovakia.

Kniha představuje poněkud neobvyklý druh monografie: je nejen plodem uměleckohistorického zájmu, ale i hlubokého přátelství a lidského porozumění.

Josef Portman byl doposud známý nejvíce jako iniciátor legendárního litomyšlského Portmonela kongeniálně do nejmenších detailů vyzdobeného Josefem Váchalem. Kniha poprvé sleduje jednotlivé fazety jeho života a díla.

Kniha Karla Srpa věnovaná Františku Kupkovi se zabývá jeho proměňujícím se pojetím abstraktního umění.

Ladislav Žák (1900–1973) se prakticky i teoreticky zabýval problematikou bydlení, navrhováním nábytku a později i řešením dobově aktuálního úkolu minimálního bytu pro sociálně slabé vrstvy.

Malířské a kreslířské dílo Vlasty Vostřebalové Fischerové (1898-1963) bylo omezeno necelými dvaceti lety aktivní tvůrčí činnosti, ale na české meziválečné scéně patřilo k nejosobitějším projevům „nových realismů“.

Stanislav Podhrázský (1920–1999) byl jako mnozí další v mládí silně ovlivněn surrealismem. Kniha věnuje pozornost jak Podhrázského dílu malířskému, tak kresebnému a sochařskému.

Tato monografie Balcarovo dílo nově zhodnocuje a poprvé je ukazuje v celé šíři; zahrnuje jak volnou, tak užitou tvorbu, neboť jeho přínos v oblasti knižních úprav, ilustrací a návrhů plakátů je zásadní.

Podnětem k prvnímu monografickému zpracování tvorby Zdeňka Dvořáka se stala písemná pozůstalost objevená v Památníku národního písemnictví.

Monografická publikace, představující výběr z více jak dvacetiletého malířského díla Martina Gerboce (1971), odkazuje ve svém názvu ke knize Arthura Rimbauda Une saison en enfer.

Tato práce traktovaná do kratších textů podává plastickou podobiznu Jana Zrzavého, prostou zjednodušení, kniha je klíčem k pochopení jeho díla i duše.

Česko-francouzská monografie díla Aleny Nádvorníkové má svou osu ve vývoji její výtvarné práce, jednotliví autoři nazírají z různých úhlů její imaginativní mnohostrannou tvorbu.

Česko-anglická monografie se zasvěceným textem Jiřího Oliče zachycuje příběh Špaňhelova života a malířského díla.