Vizuální kultura současnosti je přesycena sexem do té míry, že hambaté obrázky pro jejich všudypřítomnost skoro přestáváme vnímat. Člověk nad jistými díly výtvarného umění dob dávno minulých však přeci občas strne údivem.
Kniha sleduje umění ve veřejném prostoru v socialistickém období. Úvodní syntetické kapitoly mají celorepublikový přesah - věnují se dokumentaci umění ve veřejném prostoru, politické kontrole, systému financování a schvalování děl.
Josef Bartoloměj Procházka, bratr známého hudebního publicisty a skladatele Ludevíta Procházky, si začal psát deník jako šestnáctiletý počátkem školního roku 1881 a pokračoval v něm následující dva roky.
Autobiografická kniha Leopoldy Dobrzenské z Lobkowicz vtáhne čtenáře do složitých dějin 20. století rychleji, než by mohl předem očekávat. Životní příběh příslušnice jednoho z nejvýznamnějších českých šlechtických rodů.
Výběr z rozsáhlého umělcova díla je výsledkem spolupráce Fakulty filozofické a jejího doktoranda z Ústavu historických věd Mgr. Petra Horáčka se samotným umělcem, s použitím mistrovy vlastní archivní fotodokumentace a fotografií Taťány Binkové.
Publikace pojednává o životě a díle jednoho z předních spisovatelů literatury pro děti a mládež, učitelského pracovníka, bojujícího za lepší sociální a profesní postavení českého učitele na přelomu 19. a 20. století.
V odborné literatuře, zabývající se historickými konstrukcemi jako "abecedou" poznávání historických staveb (tedy klíčové součásti hmotné kultury a památkového fondu) chybělo dosud stručné a přehledné shrnutí základních informacíí.
Kateřina ze Sieny (1347-1380) patří mezi tu nepočetnou skupinu žen, kterým se podařilo překonat „mlčení středověku“ a která dodnes poutá pozornost laické i odborné veřejnosti svým velmi specifickým životem.
Kniha shrnuje poznatky získané v průběhu restaurátorské a pedagogické činnosti Jakuba Ďoubala, který měl vzácnou příležitost podílet se na obnově řady významných památkových objektů v Kutné Hoře a okolí a také účastnit se výzkumu technik.
Přehledná kolekce fotografií budov Univerzity Pardubice s doprovodným textem nám umožňuje vytvořit si představu prostorového rámce této vzdělávací instituce.
Kniha usiluje o definici a vymezení oboru vizuální antropologie v rámci sociální a kulturní antropologie a zaměřuje se především na souvislosti filmu a audiovizuálních médií s vědní disciplínou.