Ve čtvrtek 20. června 2021 kolem 11. hodiny večerní rozčísly nebe první blesky, udeřily tympány hromů jako v barokní opeře. Na scéně nastal zmatek, rychlé uklízení věcí, když tu se vichr opřel do velké verandy.
Když se chorobopis mění ve scénář a všechno v dávnou vzpomínku, opakují a připomínají se děje, které patří do minulého světa a jsou skryté uvnitř v nás. Byl Sigmund Freud dobrý beletrista?
Poslední srdce. Ostré skály. Naftový motor. Tajné zprávy. A všude zelená a hnědá. Hnůj. — Černá koruna a nelehký úkol. Co všechno ukazuje k cíli? Starý hrad. Starý muž. Tři barvy vlasů. Černá koruna.
Chvály malých knížek, prkenné boudy, pravého papíru, ohně a dobré hlíny, mingei, šibui, hospodské účtenky, rozhlasu a mluveného slova. Pocty balvanům a kamenným obrům, venkovské hospodě, kočovným vzdělancům a sněhulákům.
Putovat a listovat, obracet stránky v kalendáři. Jaro, léto, podzim, zima. A také to, co se nedá rozdělit, také půltóny, předčasná období, zpoždění či návraty. Předjaří s nečekanou záplavou sněhu. Kruté polomy a nové naděje.
