umění

Studentské architektonické projekty vzniklé ve spolupráci Ústavu dějin umění Akademie věd a Fakulty architektury Českého vysokého učení technického.

Odborně podložený popularizační průvodce se věnuje hřbitovnímu kostelu sv. Barbory v Manětíně. Autorem stavby byl s největší pravděpodobností význačný francouzský, i když římsky školený architekt a malíř Jean Baptiste Mathey.

Umělecká díla, uměleckohistorické texty i fotografie, které je ilustrují, jsou ovlivněny kontextem doby, pro kterou vznikly.

Nejvlivnější avantgardní skupina meziválečného Československa vyzývala k revoluci uskutečněné prostřednictvím tisku.

Mikroskopické pozorování historických fotografií je dnes převážně doménou restaurátorů, ať už při určování skladby materiálu, nebo při zkoumání charakteru a rozsahu jednotlivých poškození.

Kniha nabízí první ucelený pohled na dynamický vývoj uměleckých výstav v českých zemích 19. století a na jejich roli v procesu formování moderního umění a umělecké veřejnosti.

Kniha je věnovaná sepulkrálnímu sochařství českého středověku v rozmezí šesti staletí. Hlavní devíza spočívá v komplexnosti pohledu a v interdisciplinárním přístupu ke studovanému materiálu.

Časopis Ústavu dějin umění Akademie Věd ČR

Renesanční letohrádek Hvězda patří k symbolům Prahy. Autoři jej uvedli nejen do kontextu habsburské „rekreační“ architektury , ale také do kontextu architektury evropské.

Přehledná publikace představuje široké laické i odborné veřejnosti souhrn poznatků o stavebním vývoji a uměleckých proměnách dnes převahou barokního komplexu proboštství křížovníků s červenou hvězdou na Hradišti sv. Hypolita u Znojma.

Sborník příspěvků Věda a umění vychází jako v pořadí již pátá publikace shrnující příspěvky celostátní konference historiků a historiček umění pod záštitou Uměleckohistorické společnosti.

Dětský svět je jednou z oblastí, jíž se dotklo s nebývalou intenzitou moderní umění. Velkou pozornost mu věnoval malíř a spisovatel Josef Čapek, jehož tvorba pro děti zaujímá v české kultuře jedinečné místo.

Tématem knihy je středověká architektura klášterů dominikánek v Čechách a na Moravě.

Ústřední téma knihy představuje osobnost hraběte Jiřího Jana Jindřicha Buquoye a jeho aktivity na poli uměleckého mecenátu v Čechách v polovině 19. století, zejména s ohledem na jeho zájmy v oblasti krajinotvorby, architektury, sběratelství.

Drobná publikace ve formátu kapesního průvodce nabízí nejširší laické i odborné veřejnosti shrnutí poznatků o stavebním vývoji a proměnách významného pražského staroměstského barokního paláce.

Předkládaná kniha textů si klade za cíl představit středověké umění z různých úhlů v celé šíři, bohatosti a pestrosti.

Anglické, doplněné vydání publikace „Sepulkrální skulptura jagellonského období v Čechách“ (2010) mapující sepulkrální skulptury z období vlády jagellonské dynastie. Studie jsou doplněny podrobným katalogem děl a rejstříky.

Dvoudílná uměleckohistorická práce věnovaná malířům Carpoforu Tencallovi (1623–1685) a jeho mladšímu bratranci a následovníkovi Giacomu Tencallovi (1644–1689) vznikla v rámci programu, zaměřeného na dokumentaci a výzkum nástěnných barokních maleb.

Pavel Vlček předkládá jak poznatky týkající se zaniklých sakrálních objektů středověkého dominikánského kláštera s kostelem, tak zejména podrobné vylíčení výstavby a osudů proslulého Hildebrandtova chrámu.

Centrem zájmu autorky je historie a ideový obsah architektonického typu krematoria a jeho prezentace v širších historických souvislostech.