Písňové texty z let 1966 až 1991 dodržují stejnou tóninu a pokoušejí se především (jak již poznamenal v roce 1969 hudební kritik Jiří Černý) "vyzpívat z mučivé hrubosti, bezectnosti a lhostejnosti, jíž je doba plna".
„Reportážní esej o zpěvu a písni“, říká autor své knize, v níž přemýšlí o významu zpěvu v životě člověka, o tom, že mu přináší jiná poznání, jiné vztahy a události. A své příběhy dokládá notami, texty písní, fotografiemi.
