Václav Majer (22. 1. 1904 Pochvalov – 26. 1. 1972 Cheverly, Maryland, USA) je známý především z krátkého poválečného období let 1945–1948, tedy takzvané třetí republiky, kdy byl hlavním představitelem v sociálnědemokratické straně.
Originální monografie se detailně věnuje tématu, které se teprve v posledních letech dostává do hledáčku historiků umění a architektury – dějinám kulturních domů.
Kniha sleduje náboženský vývoj Plzně za první republiky (1918–1938), tj. vývoj katolické církve, Církve českobratrské evangelické, Církve československé a bezvěreckého hnutí.
Od uzavření příměří v listopadu 1918 do podpisu versailleské mírové smlouvy v červnu 1919 potřebovaly dohodové mocnosti zajistit, aby se Německo nevrátilo k bojovým akcím.
Kniha se věnuje československo-italským vztahům od nástupu fašismu do konce dvacátých let, tématu, kterému zatím historiografie věnovala jen minimální pozornost.
Na počátku 20. století bylo Japonsko jedinou asijskou zemí, jež nebyla součástí světového koloniálního panství. Až do konce druhé světové války bylo navíc jedinou zemí mimo západní kulturní okruh, která úspěšně prošla procesem modernizace .
