naučná, odborná a učebnice

Catherine Malabou se ve dvou knihách z poloviny nultých let 21. století prostřednictvím pojmu plasticity vyrovnává s filozofickou tradicí, která ji formovala, tím, že ji přepisuje coby proces proměny mezi dialektikou a dekonstrukcí.

Předmluva k Původu německé truchlohry, ono „nezřízené chucpe“, jak se o ní vyjádřil sám Benjamin, je dnes pokládána za jeden z nejnáročnějších filozofických textů minulého století.

Filosofie byla tradičně považována za bytostně evropskou, a představovala tak samotné jádro západní myšlenkové tradice. ...

Je-li Derridova diferance zároveň odstupem, spacializací, a odkladem, temporalizací, pak nám sama nabízí způsob, jak po letech číst jeho rané texty, jejichž výbor se českým čtenářům dostal do rukou poprvé v roce 1993.

V srpnu 1944 se členům osvětimského Sonderkommanda podařilo tajně vyfotografovat proces vyhlazování, v jehož samém jádru byli uvězněni. Zanechali po sobě čtyři fotografie. ...

Navracení data odkazuje k tomu, co je jen jedenkrát, co se neopakuje: uchovává je jako tajemství, které je na příchodu. Je-li tomu tak, pak má-li být možné o jedinečném svědčit, je třeba právě tak jedinečná poetika.

Zpět ke zvukům samým! Tak by bylo možné jednoduše shrnout cíle sono-fenomenologie, která se představuje v této knize. Vyrovnává se s tím, že fenomenologie zvukům dosud nevěnovala dostatečnou pozornost.

Poznámky k literatuře obsahují texty napsané Theodorem Adornem převážně v 50. letech 20. století. Jedná se o eseje utvářející nová pravidla literární kritiky a interpretace.

Rozhovory spolu vedli Michel Serres (1930–2019) a Bruno Latour (1947–2022) na začátku 90. let.

Monografie se věnuje některým podobám interakce mezi hudbou, filosofií, literaturou a filmem v průběhu 20. století.

Kniha (1997) patří k nejdůležitějším teoretickým pracím francouzského sociologa Pierra Bourdieua (1930–2002). Autor se v ní pokouší pohlédnout z odstupu na celek svého díla a výslovně rozpracovat základní principy, jimiž se ve svém bádání řídil.

Důkladný, záměrně nikoli vyčerpávající vhled do současné francouzské filosofie představuje myšlení sedmi autorů – Jeana-Luca Mariona, Jeana-Luca Nancyho, Bernarda Stieglera, Catherine Malabouové, Jacquesa Rancièra, Alaina Badioua a Françoise Laruella

Tereza Matějčková ve své nejnovější knize nabízí víc než dějiny pojmu nebo tematické čtení odkazu známých myslitelů – svěží pohled na nově položenou otázku po sebepřijetí a růstu.

Ústředním tématem knihy je specifická figura modernity, figura následování, přežívání, nastupování či přicházení po někom nebo něčem, figura, již by bylo možné nazvat potomností.

Kniha americké filosofky Susan Buck-Morssové sleduje formování teorie Theodora Adorna, klíčového představitele první generace tzv. frankfurtské školy. Přibližuje mimořádně komplikované Adornovy myšlenky čtivým způsobem.

Představa vzájemné metodologické provázanosti výzkumu a umění, která se objevila koncem minulého století, odkrývá nové možnosti bádání a umožňuje nám pojmově uchopit takový výzkum, který by byl na umění založený.

Rémi Brague nás přivádí k odmítnutí představy, podle níž moderní člověk žijící v „post-metafyzické“ době, která je kulturním dědictvím osvícenství, metafyziku nepotřebuje.

Snažíme-li se zaslechnout ticho, ocitáme se v paradoxní situaci – čím více napínáme uši, tím intenzivnější máme pocit, že nás obklopuje moře hluku. Zdá se nám, že ticho je lidským bytostem nedostupné.

Edmund Husserl vytyčil nové filosofické téma: pole samotné zkušenosti. Když Emmanuel Levinas hovoří o Touze a Druhém, jakým zkušenostem tato okázale pronášená slova vlastně odpovídají?

Fenomenologie animality, jejíž východiska představuje kniha Florence Burgatové, neusiluje o etická řešení týkající se statusu zvířat v západní společnosti. Cílem knihy je analyzovat způsoby, jakými k životu zvířat přistupovali dědici karteziánského myšlení...