Závěrečnou část souborného vydání povídkového díla Vladimira Nabokova tvoří šestnáct próz z let 1938–1952, z větší části spadajících již do americké etapy autorovy literární dráhy. Svazek doplňují autorské a editorské komentáře a doslov k celému souboru.
Dvaadvacet próz, jež tvoří druhý ze tří svazků souborného vydání Nabokovovy povídkové tvorby, přesvědčivě dokládá rychlý rozvoj autorova prozaického nadání i schopnost vracet se v nových a nápaditých variacích ke klíčovým tématům a motivům.
První ze tří svazků shrnujících česky poprvé Nabokovovo povídkové dílo přináší v chronologickém pořadí sedmadvacet próz, které autor napsal během svého pobytu v berlínském exilu v letech 1921-27.
Kniha povídek je vhodnou příležitostí k vkročení do světa autorových brilantních a stále znovu uchvacujících studií lidských osudů hraných nezadržitelným během času.