Dva podvodníci rozdělující si mezi sebou kořist. Svobodný muž tajně sledující
svou sousedku. Starý pán rozdávající koláče. A uprostřed toho všeho – kočka s
červenými pruhy.
Strašpytel představuje autorovo osobní pátrání po příčinách strachu a fobií, vyprávěné poetickým, vizuálně osobitým stylem. Snové surrealistické pasáže reflektují citlivě a zároveň zábavně autorovy vlastní běsy.
Ještěže jsme si o tom promluvili je manifest letargie, deprese a nevydařené komunikace. Jeho universum tvoří zlomyslná babička, mile průjmovitý mopslík a pasivně agresivní pokojová rostlina.
Celý vesmír zbožňuje malého prince, který všechno „vidí srdcem“, ale nikdo si nevšímá jeho sestřenice, tlusté princezny Petrónie. Ta je na rozdíl od roztomilého malého chlapečka věčně naštvaná a zcela nesentimentální.
