V době své korunovace se Eduard IV. zamiloval do Alžběty Woodvillové, mladé vdovy po Johnu Greyovi, jenž padl v bitvě u St. Albans na lancasterské straně, která byla považována za nejkrásnější ženu Anglie.
Postupně se stávalo zřejmým, že Jindřich VI. je sice dobře uzpůsoben pro královský život, ale již méně pro vládu nad říší. Kromě toho na svou příležitost čekal Richard, vévoda z Yorku.
Po Richardově porážce a smrti se Henry Bolingbroke nechal korunovat (Jindřich IV.). Dvoru dominoval jeho nejstarší syn Harry z Monmouthu nedočkavě čekající na příležitost zmocnit se koruny a vedoucí skandální život.
Hrdinný Eduard, Černý princ, umírá dříve, než jeho již senilní otec, a dědicem trůnu se stává jeho mladý syn, Richard z Bordeaux (Richard II., 1367 – 1400).
Poté, co byl král Eduard II., z příkazu své manželky Izabely a jejího milence Rogera de Mortimer, barbarsky zavražděn v berkleyském hradě, stává se novým králem teprve čtrnáctiletý Eduard III. (1312 – 1377).