světová

V ulicích, kavárnách a bytech Trenčína se setkává několik postav. Pohybují se mezi minulostí, přítomností a světem vzpomínek. Čas je zde pružnou entitou, kterou zabydlují sympatické postavy se vzájemnými vazbami.

Toto je psychologický román. Analýza rozkladu jedné dysfunkční rodiny, pokus dekódovat vznik a podstatu násilného činu. Měsíce běží. Nikdo nic neřeší. Každý má co dělat sám se sebou. Jenom se všem nějak hůř a hůř dýchá…

V roce 1994 se Jakub Ursiny přestěhoval do bytu ke svému otci Dežovi. Otec, v předtuše blížícího se konce, s pocitem, že synovi musí předat své životní poznání, začal Jakubovi psát dopisy. Ten výzvu opětoval.

Pro většinu Poláků leží Morava ve stínu Prahy a snadno na ni zapomínají. Ne tak básník, esejista a překladatel Michał Tabaczyński, který si tuhle část naší země vybral pro své toulky v dobách pandemie.

Hrdina románu zázračně přežije zranění, avšak s následkem ztráty paměti: neví, jak se jmenuje, odkud pochází, nepamatuje si ani zlomek ze svého předchozího života.

Kniha o Ferentari, čtvrti, o které si její obyvatelé myslí, že je kolébkou frajerství. Je také o lásce — zištné? nezištné? — mezi spisovatelem, který přistál v nejchudší bukurešťské čtvrti, a bývalým vězněm, který se naučil mít rád i muže.

Toto je dojemný příběh rodiny, která kdysi opustila svou zemi v naději, že začne nový život. S hořkosladkým humorem jej vypráví syn, který se snaží stát Němcem.

Jak se dá žít se ztrátou blízkého člověka? Toto je příběh o ztrátě a bolesti. Tarjei padl na misi v Afghánistánu, stejně jako další dva jeho kamarádi z rodné vesnice.

Hořká satira nastavující nelítostné zrcadlo střední třídě v nejbohatší zemi Evropy. Román Mít svý jistý učinil ze své autorky literární hvězdu. Stvořila v něm svoje alterego, Resi. Ta je nejšťastnější, když se zavře do komory na košťata a píše.

Poetická autobiografie Všechno bychom si řekli je úplně jiná než předcházející tituly berlínské spisovatelky Judith Hermannové. Je to její dosud nejosobnější kniha, uhrančivě otevřená zpoveď.

Toto je dojemný příběh rodiny, která kdysi opustila svou zemi v naději, že začne nový život. S hořkosladkým humorem jej vypráví syn, který se snaží stát Němcem.

Březen 1897, Reykjavík. Nejvyšší úředník dánského krále na Islandu svolává zasedání učenců a význačných osobností ostrova. Sigurlína Brandsdóttir, dcera Brandura Jónssona, učence a písaře z Kotů ve Skagafjörðuru, zmizela.

Kultovní rumunský román z roku 1929 poetickým jazykem přibližuje období konce starých časů před první světovou válkou v Bukurešti, tedy „u bran Orientu, kde se vše bere na lehkou váhu“.

Dá se o spletitých polských dějinách psát v hrabalovském duchu? Toto je příběh Tondy Baryckého a zároveň historie Polska minulého století v kostce.

Kristína je Slovenka. Po letech strávených v Bruselu následuje manžela spolu s jejich dvěma syny za prací do Turína, kde se chtejí usadit. Tam potká Olgu, jižanku z Otranta, se kterou se spřátelí. Ukáže se však, že setkávání rodin má ničivé následky.

Toto je antologie představující myšlení islandských spisovatelů o své zemi. Otištěné texty skrze různé pohledy podávají výpověď o současném Islandu a tamější společnosti.

Toto je příběh geniálního kuchaře s absolutní chutí, který dobude slovutnou kuchyni v sultánově paláci Topkapı a pozmění osudy celé říše.

První část Oploceného lesa obsahuje texty, jež předvádějí mezní situace, popisují křehké lidské vztahy ve chvílích krajního vyhrocení a ukazují, jak často stačí jen malý krůček...

Thomas a Daniel pocházejí z Rostocku. Každý z nich je úplně jiný, přesto je pojí silné pouto. Když NDR zanikne, jsou ještě mladí. Ale už jsou dost staří na to, aby se novou, vzrušující dobou nechali strhnout.