Machala, Lubomír

Jedinečnost nerozsáhlého románu Pavla Vilikovského Krásná strojvůdkyně, krutá vévodkyně spočívá především v tom, že ho psal autor na vrcholu tvůrčích sil, jemuž se dostávalo značného uznání i prestižních ocenění.

Letmý sníh vyniká vysoce kultivovaným, nápaditě hravým jazykem zprostředkujícím hned několik příběhů. Především je to příběh lásky doceněné až při jejím vymizení, příběh hledání či ztrácení vlastní totožnosti anebo příběh pátrající po smyslu počínání

Rakús v glacé rukavičkách vypráví ty nejobyčejnější příběhy o nejobyčejnějších lidech. Ocitají se však v neobvyklých situacích a se svou jemnou psychikou musejí zvládat často brutální situace.

Láska, které nepřeje okolí anebo doba. Tisíc a jeden takovýchto příběhů bylo odvyprávěno či sepsáno, nejednou se skutečnými vzory. A přece je vždy znovu zajímavé sledovat, jak se seběhnou osobní a dějinná dramata.

Příběh o dospívání v kraji, který by nikdo nevymyslel.

Autorka v debutové próze Čepiec popisuje současný slovenský venkov, který nejenže je na hony vzdálen folklórnímu obrazu, ale už vlastně není téměř ani slovenský. Jde o dílo výsostně osobité, podmanivé, ohmatávající citlivá místa společnosti.

Komorní próza z učitelského prostředí v období socialistické normalizace zobrazuje pokřivené mezilidské vztahy v společnosti. Hrdina jde od neúspěchu k neúspěchu, ale zato s neodolatelným půvabem.

Román slovenského spisovatele Stanislava Rakúse (*1940) zachycuje hodnotovou stratifikaci zvráceného systému normalizace, který vytláčí na periférii schopné a favorizuje neschopné nebo bezcharakterní lidi.