Kniha si klade otázku, čím mohl u nás poněkud pozapomenutý kulturní historik Jacob Burckhardt imponovat mnohem slavnějšímu a známějšímu Friedrichovi Nietzschemu.
Na základě citátů z Nietzscheho děl autorka rozebírá do nejjemnějších detailů nejenom jeho myšlení, nýbrž i rysy jeho povahy, a s neomylným ženským instinktem ukazuje, jakým způsobem souvisela Nietzscheho filosofie s jeho osobní tragédií.
Předkládaná publikace navazuje na učebnici Dějiny etických teorií I, vydanou poprvé v roce 2004.
Postihuje vývoj etického myšlení od Kanta po pragmatismus. V centru pozornosti jsou nejvýznamnější osobnosti důležité pro vývoj etiky tohoto období.
Kniha se vedle snahy problematizovat některé zjednodušující a zavádějící interpretace, jimž bylo Nietzschovo dílo po jeho smrti vystaveno, zabývá rovněž německou a francouzskou recepcí jeho filosofie.
Kolektivní monografie, která je společným dílem teologů a historiků umění, se snaží zachytit a popsat rozličné aspekty lidského hledání transcendence v dějinách i v současnosti.
Něžná a legrační knížka pro nejmenší čtenáře je nenápadným pokračováním Kočičky z kávové pěny. Věnovali jsme ji všem dětem, které baví vyšívat nebo šít, a zvláště těm, které mají rády malé látkové panenky.
Historicky pojaté studie, jež objevným způsobem zpracovávají z velké části doposud netematizované motivy a souvislosti Nietzscheho díla, jsou určeny nejen zájemcům z řad historiků filosofie, ale též theologům, estetikům a lingvistům.
Hutný soubor aforismů, který původně vznikal jako přípis k jednomu z předchozích děl, shrnuje v podstatě všechny Nietzschovy základní myšlenky v podobě poetické prózy.
Výbor z nejranějšího období tvorby F. Nietzscheho představuje nepublikované texty a náčrty jejiž tématickým ohniskem je figurativní charakter řeči a meze její symbolické funkce, které jsou promýšleny v souvislosti se vztahem řeči k hudbě.
Kniha, kterou Friedrich Nietzsche při závěrečném zhodnocení své tvorby v Ecce homo nazval „pomníkem krize“, je jeho prvním rozsáhlým dílem napsaným formou „aforismů“, jež autor zkomponoval do tematických skupin.
Rozsáhlé dílo, ve které se Nietzsche definitivně odpoutává od svých vzorů, A. Schoppenhauera a R. Wagnera, a obrací se proti dosavadní metafyzické tradici.
Hutný soubor aforismů, který původně vznikal jako přípis k jednomu z předchozích děl, shrnuje v podstatě všechny Nietzschovy základní myšlenky v podobě poetické prózy.
