Sbírka poezie mistra ČR ve slam poetry 2017. Filip Koryta aka Dr. Filipitch je vůdčí osobností tohoto žánru u nás. Fotogenické problémy však nejsou sbírkou slamů, ale básní, které od první chvíle patří na papír.
Kniha básní a básniček pro děti i věkově „mírně pokročilé“ s názvem Boží ZOO je propojení zdánlivě vzdálených témat – zvířat, lidí a víry, kde jednoduchá symbolika přináší nadhled, ujištění i naději pro čas budoucí.
Tematicky se sbírka Nepůvodní druhy vymyká především tématikou, která je ještě osobnější a vyzrálejší. Co zůstává, je precizní lyrika a úspornost, s jakou Tománek ve svých básních pracuje.
V díle autora, doplněného v symbióze kresbami Kurta Gebauera, nalezneme
inspiraci českou i světovou poezií. Ať již se jedná o moderní
francouzskou poezii, okouzlení beatniky a buddhismem či českými básníky
jako byli Seifert, Holan.
V šesté sbírce Jana Musila najdeme Reminiscence, básník vyšel z výběru básní napsaných během základní vojenské služby v 60. letech, z nich sestavil nové ucelené básně dnešním pohledem. Nevšední básnická výpověď, psaná volným veršem.
Poezie Dariny Šindelářové je úchvatná svou hravostí a originalitou. Dodnes si pamatuji na ten okamžik na jaře roku 2009, když jsem je dostal e-mailem. Začetl jsem se do nich a nepřestal jsem je číst, dokud jsem je všechny nedočetl.
Básně Vratislava Effenbergera na první pohled působí jako texty, ve kterých je s imaginací nakládáno jiným způsobem, než jak je to u surrealistického básníka obvyklé.
Snad je to náhoda, že Čtvrtý mandel sonetů Miloně Čepelky vychází v době, kdy ovocné stromy ztrácejí svou okvětní krásu. Ale existují vůbec náhody? A není to tak, že když něco půvabného odchází, jiné zase vstupuje na scénu?
Sbírka básní Houby z Yuggothu (Fungi from Yuggoth) je výjimečná kniha. Je to jediná známá Lovecraftova sbírka poezie. Kniha vychází dvojjazyčně, každou báseň doprovází ilustrace Františka Štorma.
Básnický výbor Rybář na řece Ogh je bilanční knihou autora střední generace, známého pouze v některých literárních kruzích. David jako by sám dělal vše pro to, aby tu tzv. nebyl.
Básně jakoby kreslené jednoduchou čarou a kresby plné nevyřčených slov. V této knize jde řeč poezie ruku v ruce s linií kresby a jedno bez druhého nemůže být. Nalézání času pomocí slov a obrazů se ukazuje jako možný způsob hovoru s pomíjivostí.
Básně Antonína Bezděka psané na ruční papír a přímo na něm ilustrované, či doslova překreslené Václavem Stratilem, vznikaly v letech 1982–1985. Vystaveny byly polooficiálně v Brně v roce 1987, nyní vycházejí v původním rozměru i barevnosti.
