Kniha Alexeje F. Loseva představuje první ucelený životopis Vladimira Solovjova (1953–1900) – filosofa, teologa a nejvýraznějšího ruského myslitele 19. století.
Tři slavné životy a vznik kosmopolitní kultury. Nová kniha renomovaného autora Orlanda Figese strhujícím způsobem líčí kulturní historií Evropy devatenáctého století.
Kniha rozkrývá pozadí o politické geografii rozhodujících diplomatických postupů při přípravě a průběhu transformačního procesu se zvláštním zaměřením na stav a předpokládaný vývoj bezpečnostního prostředí.
Americký autor, pobývající mj. i v Praze, procestoval Evropu a napsal jasnozřivý a varovný rozbor vztahů mezi státy EU a jejího vztahu k jiným státním a politickým celkům, zejména k Rusku.
Politický komentátor a šéfredaktor deníku FORUM 24 Pavel Šafr provází čtenáře českou historií a komentuje notorické mýty, stereotypy i líbivé falšování, které se od národního obrození objevuje ve výkladu českých dějin.
Pod nánosem času i utvářením poněkud zjednodušeného obrazu legií dnes zaniká jedna podstatná skutečnost: že totiž československé dobrovolnické vojsko v Rusku bylo složeno z obyčejných mužů.
Jezdecký důstojník Karl Johann von Grueber strávil čtrnáct let ve válkách s napoleonskou Francií a jako rakouský kyrysník se účastnil bitev u Hohenlinden, Ulmu, Štoků, Aspern i Wagramu.
Kniha Zvolili svobodu je třetí částí autorčina cyklu mapujícího osudy tvůrců ruské kultury 20. století, kteří vyjadřovali nesouhlas se sovětsko orwellovskou skutečností, v níž žili.
Kniha Historie 20. století jednoho z předních světových historiků Jeremyho Blacka přináší ambiciózní a současně přehledné a bohatě ilustrované dějiny světa ve 20. století.
Rodinná kronika oceněná prestižní cenou Libris v kategorii nejlepší historická kniha roku 2015 líčí strhujícím způsobem historii tří generací Münninghoffů, která se klene přes druhou půli dvacátého století.
Monografie české historičky umění Jitky Šosové seznamuje čtenáře s u nás dosud takřka neznámým životem a dílem Jaroslava Serpana, jednoho z významných evropských intelektuálů 20. století.
Monografie pojednává o etnicko-jazykové skupině Váchánců, žijících v oblasti pamírsko-hindukušského horského uzlu na území Afghánistánu, Tádžikistánu a Pákistánu.
Proč jsem napsal tuto knihu? ptá se de Benoist. Abych odhalil esenciální rozdíly mezi pohanstvím a křesťanstvím. Svůj cíl však rozhodně překročil: ve svém bádání sahá až na kost toho, co je jádrem evropského myšlení, cítění a prožívání.
Na sto stánkách této publikace máme možnost nahlédnout do hrdinného boje, kdy naše pluky prodělávaly křest ohněm a kdy se staly jádrem našeho vojska na Rusi.