Knížka krátkých fejetonů o výchově a o tom, jak to vlastně udělat, aby doma bylo dobře. Marek Herman zkoumá svět malých dětí, porovnává ho s pohledem nás dospělých a hledá základní kameny, na kterých lze postavit rodinnou pohodu.
Reportážní kniha Pavla Šplíchala a Magdaleny Duškové mapuje podoby alternativní spirituality v Česku. Zkušenost s někým „ezo” má dnes asi každý, ať už jde o strýčka, kamarádku, nebo někoho ještě bližšího.
Dostává se Vám do rukou kniha, která by se dala žánrově zařadit jako průkopnice nového českého "globálního existencialismu", kdyby taková kolonka ovšem existovala. Čtivý napínavý příběh, který se může stát kdekoliv okolo vás.
Autor ve svých padesáti letech onemocněl zatím nevyléčitelným krevním nádorovým onemocněním. To stálo za jeho niternou proměnou i za jeho probuzenou touhou putovat po stopách poutníků křesťanských poutí v minulých staletích.
Básnířku Alžbětu Johanku Petrovou inspiroval vlastní zážitek, když se půl roku po porodu dcery na chvilku znovu ocitla v břiše svojí maminky, a napsala příběh pro děti o malé Beátce, která se tam také na chvilku vrátí…
Poté co se Thia dozví, že její přítel Dante podlehl srdeční chorobě, získá pocit, že už nikdy nemůže být šťastná, a stává se vězněm vlastních vzpomínek.
„Uchopit, lovit, polapit. Slovo musí pořádat hon na věc. Báseň nebo hudba se musí zmocnit emoce, jako by to bylo zvíře, zvíře, ve které nevěříme, zvíře inspirace.“
Kniha jako cesta. Cesta bez začátku a bez konce.
Tunel, kterým se vykopáváte z deprese. Ať chcete nebo ne.
A cestou vám dochází, že to s tou depresí vlastně nemá co společného.
V tomto dojemném příběhu se setkáme se dvěma sedmdesátníky, Evelyn a Josephem. Znají se celý život, vyrůstali spolu, založili rodinu, vychovali tři děti, provozovali penzion, odešli na odpočinek.
Citlivý a srozumitelný průvodce, který pomáhá smířit se se smrtí – vlastní i blízkých. Vychází z Tibetské knihy mrtvých, ale mluví jazykem dneška a je otevřený všem, bez ohledu na vyznání.
Autorizovaná kniha. MUDr. Josefa Jonáše by bylo nejlépe ozdobit přívlastkem „PAN PRVNÍ“ anebo ho označit za „GÉNIA PŘÍRODNÍ MEDICÍNY“. Zeptáte se – proč?
Říká se, že člověk zmoudří a porozumí sám sobě teprve k stáru – jinými slovy, že v pozdějším věku najde sám sebe. Co si má ale hlavní hrdina počít ve chvíli, kdy sám sebe najde doslova?
Máte někdy pocit, že jste se ocitli na prahu beznaděje a prázdnoty? Nic se vám nedaří, nic nefunguje a lidé kolem, místo aby vám pomohli dostat se z vašeho podivného stavu, se vám snaží házet ještě spíše klacky pod nohy?
Hrdinky a hrdinové povídek si přejí, aby se po jejich boku opět objevila milovaná bytost, kterou ztratili vinou vlastní neopatrnosti, zbrklosti či sobecké touhy zažívat stále „něco nového“.
Martin pracuje ve stacionáři pro lidi s autismem. Když má volno, pije víno, sarkasticky komentuje sebe i okolí a sleduje svět skrz sociální sítě. Nic ho zdánlivě nerozhází, dokud mu v jeden moment do života nevstoupí dva lidé: Veronika a Michal.