Díky vynikajícímu přehledu a analýzám nabízí tato kniha čtenáři hlubší nahlédnutí do motivací dvou architektů, kteří jsou si tak blízcí, a přece tak vzdálení.
Kniha Jak vnímat architekturu z roku 1959
patří mezi autorovy nejslavnější tituly. Jde
o přístupný, ale hutný text, který lze vnímat
v analogii k fenomenologickým přístupům
k umění, aniž by zde šlo o přímočarý vliv.
Kniha, vycházející k 145. výročí narození a 60. výročí úmrtí fenomenálního architekta Jože Plečnika (1872–1957), obsahuje deset kapitol, které poskytují interpretaci Plečnikova díla především na Pražském hradě, v Lánech a ve slovinské Lublani.
Publikace doprovázející stejnojmennou výstavu (Praha, Bratislava, Starý Smokovec; 2018) představuje současnou architektonickou tvorbu v horské krajině v České republice a na Slovensku.
Giovanni Pisano, jeden ze stavitelů katedrály v Sieně, sehrál v umění 13. a 14. století podobnou roli, jakou měl za renesance Michelangelo nebo v baroku Bernini.
Mies van der Rohe mluví v této sbírce rozhovorů zcela svobodně o svém vztahu ke klientům, o obecném jazyce, který ve svých architektonických projektech hledal, o vlivech na svou práci i o syntéze architektury a techniky, kterou ve svých projektech hledal.
Esejistická kniha, Vnímání prostoru, zkoumá, jak lidé prostředí vnímají. Zabývá se potenciálem architektury a dalších uměleckých disciplín toto vnímání otevírat a prohlubovat. A hledá, jak dané znalosti využít pro tvorbu architektury.
Výběr pěti desítek staveb vychází z typologie, v každém z deseti témat (administrativa, industriál, veřejné stavby, kultura, bydlení, rodinné domy, interiéry, hotely, ekologie, vize) se představí zpravidla pět realizací či projektů.
