Kniha Hegelova fenomenologie světa obrací obvyklé čtení Fenomenologie ducha naruby. Nejde v první řadě o „výchovu vědomí“, ale o příběh světů – konkrétních, historicky proměnlivých obrazů skutečnosti, z nichž vědomí vychází, když myslí a jedná.
Šestnáctý svazek Sebraných spisů Jana Patočky je soustředěn k jedinému tématu – k osobnosti G. W. F. Hegela. Základem souboru je rukopis přednášky, jíž Patočka ve školním roce 1949/1950 nedobrovolně na dvacet let uzavřel své pedagogické působení.
Studie zkoumá otázku vztahu státu a náboženství v Hegelově filosofii z perspektivy otázky po svobodě. Svoboda, jež je pro Hegela tím, co činí člověka člověkem, je společným základem státu i náboženství.
Toto Hegelovo obsahově velmi bohaté dílo vešlo do kultury 19. a 20. století zejména skvělými rozbory antropogeneze a intersubjektivity, stejně jako filosofickým výkladem některých klíčových etap lidských dějin.
Fenomenologie života I. O fenomenologii je prvním dílem souboru kratších textů, původně publikovaných v různých časopisech, sbornících a materiálech z konferencí.
Kniha je autorovou první ryze filosofickou prací a představuje první díl v proponované řadě Bytí a evoluce I–IV. Titul knihy znamená zásadní spor epistemologie, totiž co je „fenomén“ ve vědě.
„Hegel a pruský stát si postupně vyšli vstříc.“ Podrobný, ale přitom jiskřivý a interpretačně svébytný rozbor tohoto vztahu, který ve své disertaci Hegel a stát podal teprve šestadvacetiletý komentátor Franz Rosenzweig (1886–1929).
Monografie o Vilému Flusserovi, který patří mezi
nejvýznamnější filozofy 2. poloviny 20. století,
se zabývá nejen osudem tohoto českého rodáka
a zároveň světoobčana, který prožil většinu života
v Brazílii a také ve Francii či v Německu.
Tato kniha je věnována filosofii G. W. F. Hegela, nejdůležitějšího představitele německého idealismu, a vychází u příležitosti dvoustého výročí vydání Hegelova nejvýznamnějšího díla, Fenomenologie ducha.
Poslední velké dílo Edmunda Husserla, v němž autor podává výklad základních pojmů transcendentální fenomenologie, zabývá se otázkami „přirozeného světa“ a krizí smyslu a objasňuje svůj vztah k moderní evropské kultuře.
Tradiční evropská filosofie, tzv. metafysika, vychází ze zdánlivě samozřejmého přesvědčení, že to vprostřed čeho člověk stojí a s čím se setkává, tzv. svět, je povahy celku vznikajících a zanikajících „věcí“, či „entit“.
Interpretace vybraných částí díla Jana Patočky, týkajících se základní otázky po vztahu života a světa, tak jak je kladena z hlediska fenomenologické filosofie, je v této knize konfrontována s některými poklasickými koncepcemi, ...
Dějinné zamyšlení nad soupatřičností člověka a světa si všímá tradice mezi renesančním myslitelem Mikulášem Kusánským a filosofem německého idealismu G. W. F. Hegelem.
Eliadova románová freska je dokonalým příkladem toho, jak dialektika posvátného a světského, která je úhelným kamenem autorovy fenomenologie náboženství, funguje v kontextu prozaického díla.
