Dvojjazyčný výbor z díla předního irského básníka. Básně Bernarda O’Donoghua (* 1945), jsou balady nebo jejich torza působící jako „archeologické nálezy.“
Původně dvacetistránková báseň (1705) byla rozšířena o dvacet Poznámek, z nichž mnohé dosahují desítek stránek, (1714) a konečně doplněna dvěma eseji (1723).
Ačkoli je Zahnívající čaroděj dílem básníkova mládí, projevuje se v něm již "zkušený a sečtělý jako starý černokněžník". V českém překladu vychází Zahnívající čaroděj vůbec poprvé.
Ačkoliv bývá Christine Lavantová (1915–1973) řazena do magického čtyřlístku velkých rakouských básnířek vedle Ilse Aichingerové, Ingeborg Bachmannové a Friederike Mayröckerové, není u nás nikterak známá.
Básnická sbírka Na kříži lásky slovinského básníka Josipa Ostiho (* 1945) je otevřenou zpovědí člověka, který krátce po smrti své milované ženy počíná nový vztah s jinou ženou.
Sbírka bezpočtu listů (Manjóšú), sestavená v 8. století a obsahující více než čtyři tisíce básní několika stovek autorů a autorek, je jedním ze základních zdrojů japonské poezie.
Sbírka Estrellas de Copérnico/ Koperníkovy hvězdy od španělské autorky Eleny Buixaderas, která žije od roku 1996 v Praze, je prvním vydáním této básnířky v českém překladu (od Terezy Riedlbauchové za spolupráce Denisy Škodové).
Modrý pták (1908), alegorická féerie belgického autora Maurice Maeterlincka (1862–1949), je jednou z vrcholných ukázek divadla symbolismu, okouzlující vysoce poetickým jazykem i vznešenými myšlenkami.
Šótecu (1381–1459) byl posledním významným představitelem básnické formy tanka. Buddhistický mnich ze samurajského rodu, jeden z nejplodnějších autorů v historii japonské literatury je českému čtenáři představen poprvé.