Sbírka původních českých haiku Petra Petříčka zahrnuje tři samostatné textové celky: Květ včelou dotýkaný, Otisky lásky a Šperky z oblázků. Básně vznikaly v prostředí kouzelné krajiny Podbrdska a Křivoklátska.
Píseň písní patří k největším klenotům světové poezie. Verše, tradičně připisované králi Šalamounovi opěvující lásku k ženě. Z hebrejského originálu přeložil a doslovem opatřil Viktor Fischl, šesti kresbami vyzdobil Ota Janeček.
Básník Dabo ve své již druhé sbírce básní opěvuje krásy života. Vyznává se z lásky k ženám, které jsou pro něho matkami, milenkami, přítelkyněmi i můzami. Nechává se unášet krásou rodného ostrova Pagu, omývaného mořem.
Bratr Oty Pavla, řečený Bufák, celý život pracoval jako dělník v kladenské Poldovce a byl vždy věrnou "vrbou" svého nejmladšího bratra Oty. Ve svých básničkách se vyznává z lásky k jazyku, přírodě, k řece, lidem...
Jan Schneider patří mezi nejvýraznější autory poetických textů z období "zlatých šedesátých let". K tvorbě se pak vrací i v devadesátých letech, kdy píše recitál pro Martu Kubišovou "Vítej lásko".
Celoživotní výbor z veršů básníka Oldřicha Mikuláška, jehož lásky jsou vždy zcela pozemské a mužné, zalévané vínem krve, palčivé a opravdové až do morku kosti.
Hravá láska plná něžné erotiky a rafinovaného škádlení. Pravdivé slzy štěstí i smutku. Vášnivá shledání i bolavá loučení... To vše patří k milování. A to vše se jako červená nit vine lyrickými verši Mariky Korcové.
Deset písní, zvaných též eklogy, tvoří první básnickou sbírku budoucího tvůrce Aeneidy. Římský básník (70–19 př. Kr.) ji napsal v letech 42–39 př. Kr. a právě ona ho proslavila a zjednala mu přední místo mezi básníky augustovské doby.
„Náš svět“ je básnická sbírka obsahově vyzrálá, o světě i o lásce, obsahuje
i formálně dobré i nejlepší kousky, byla zařazena do edice humoru Posvícení
jako č.11.
Poezie Rzí plání urouhaných je skladbou o 150 básních, jakýchsi pozastaveních za ztracenou či spíše zrezlou láskou, za dobou která je urouhaná a za rouhání se nestydící.
Sbírka Sylvy Fischerové je napjata mezi dvěma základními póly lidského života, smrtí a láskou. Oba tyto póly představuje jako ničivé, ale i osvobodivé.
Sedlmajerová vychází z češtiny k jiným jazykům, z literatury nejen k výtvarnému či zvukovému uchopení textu, od sebe přes druhého až k človšku jako druhu, k rostlinám a všemu živému.
