Literární měsíčník, který tvoří zhruba sto stran věnovaných současné i klasické literatuře, novým knihám, začínajícím i renomovaným spisovatelům, kritickému hodnocení knižní produkce a zamyšlení nad trendy a fenomény, které hýbou literárním světem.
Unikátní vydání dosud nepublikovaných rozsáhlých deníkových záznamů legionáře, letce, vlastence a demokrata generála Aloise Vicherka zaznamenává jeho osudy zejména za druhé světové války a krátce po ní.
Cestopis, psaný formou dopisů neznámému příteli, zachycuje bezmála měsíc trvající cestu z Prahy přes Jizerské hory, polské svahy Krkonoš a Adršpašské skály do české části Krkonoš a zpátky.
Vládne horké léto roku 838 po narození Páně. Starý lovec Dunston pokojně přebývá v hlubokých lesích Wessexu, jeho osamělý život však naruší nález zohaveného lidského těla.
Příběhy této knihy se určitě odehrály. Připomínají bezčasí vyprávěné přáteli a starými deníky a dopisy bez obálek. Neznámí příbuzní a zapomenutí sousedé v nich ožívají jako při prohlížení omšelého sametového alba s průsvitným papírem.
Kniha nese podtitul Konec Institutu rehabilitace zrakově postižených v Čechách. Ústřední motto knihy zní: „To jsem musela oslepnout, abych mohla koukat jako blázen?“ Tato publikace je o kráse i strastech života viděných očima nevidomé ženy.
Z nauky sestry Mary David je cítit nejen nezlomná chuť žít a naplnit svůj život dobrem, ale i vřelé lidské srdce, porozumění pro lidskou slabost a nestálost. Zjevně se v mnohém inspirovala svatou Terezií z Lisieux a také svatým králem Davidem, po něm
Autor čtenáři umožňuje nahlédnout do historie, jakož i porozumět výzvám dnešního komplikovaného světa prostřednictvím zdánlivě okrajového fenoménu, jakým jsou vlajky.
Ve chvíli, kdy se zdálo, že zvládla odchod od nevěrného manžela, dělení majetku i neshody s pubertální dcerou, se s ní setkala poprvé. Přišla bez ohlášení, bez varování jí sevřela hrdlo úzkostí. Deprese. Nedala se setřást, vyležet ani zapomenout.
Miria v duchu hledala slovo, kterým by toho kluka před sebou vystihla a které by bylo stejně zvláštní jako on sám, a pak zavadila pohledem o šňůrku s písmenem tau na jeho krku a to slovo našla. „On je Taumur,“ řekla.
