Jedna z těch starých a častým používáním už notně umolousaných definic praví, že přítel je člověk, který o nás všechno ví a přesto nás má rád. Je-li to pravda, pak by se básník Petr Pustoryj dal označit za přítele světa.
Loutky i dělníci boží (poprvé 1916) jsou jediným románovým dílem Františka Xavera Šaldy (1867–1937), přední osobnosti české literární, divadelní a výtvarné kritiky sklonku devatenáctého a první poloviny dvacátého století.
Když se vám připlete do cesty Bambuch,
můžete si být jisti, že máte na potíže zaděláno.
Jako by nestačilo, že si jeden zvídavý tatínek
přičichl v botanické zahradě ke zmenšovací
kytce!
Rozsáhlá sága začíná v polovině 19. století na moravském venkově a pokračuje ve Vídni přes bezhlavý útěk před nacisty až po těžce vydobytou novou existenci v Americe.
Povídkový soubor. Sevruk, český básník, překladatel a prozaik s ukrajinskými kořeny, píše miniatury a jeho hrdinové často zírají na svět jako žáby z kefíru.
Z publikace tohoto francouzského kritika a divadelního historika, která v originále poprvé vyšla už před více než 150 lety (v roce 1852), citují snad všechny starší i současné práce autorů zabývajících se dějinami evropského loutkového divadla.
Román, předloha filmu Luise Buňuela Tajemný předmět touhy, je příkladem dekadentní prózy se silně estetizující tendencí dodat všemu ráz artistní zjemnělosti.
Jednoho rána maminka požádala Červenou karkulku, aby donesla nemocné babičce koláč a marmeládu. Ovšem cestou Karkulka potká podlého a zlého vlka, který jí navrhne závod k babiččině chaloupce.
Zvědavá Mášenka se jednoho rána šla projít do lesa… A náhle objevila chaloupku, ve které našla na stole polévku, jež byla moc studená, druhá moc horká a třetí akorát. Ale komu patří domeček, do kterého Mášenka vešla bez pozvání?
Šest krátkých povídek zakotvených v běžných tématech. Tedy zdánlivě běžných… Věnují se mj. lásce, touze či ztrátě, ovšem tyto stránky lidského života pojímají nejednoznačnou formou alegorické a ambivalentní prózy.
Všechny povídky zařazené do této sbírky se představují českým čtenářům poprvé. Daphne du Maurier je napsala před svými třiadvacátými narozeninami, některé v pouhých devatenácti letech.
