Historicky pojaté studie, jež objevným způsobem zpracovávají z velké části doposud netematizované motivy a souvislosti Nietzscheho díla, jsou určeny nejen zájemcům z řad historiků filosofie, ale též theologům, estetikům a lingvistům.
Kniha, kterou Friedrich Nietzsche při závěrečném zhodnocení své tvorby v Ecce homo nazval „pomníkem krize“, je jeho prvním rozsáhlým dílem napsaným formou „aforismů“, jež autor zkomponoval do tematických skupin.
Ustavičně se proměňující povaha myšlení Friedricha Nietzscheho znemožňuje nalézt jeho jednotící prvek. Jedním z nich by mohlo být sledování myšlenky věčného návratu téhož.
Myšlenkové světy v duši Friedricha Nietzcheho jsou osvětleny světlem ducha druhé poloviny 19. století a kázalo se, v čem spočívá jeho velikost. Ukázalo se ale také, proč musel být tak osamělý.
Tak pravil Zarathustra je nejslavnější, ale možná i nejobtížnější knihou Friedricha Nietzscheho. Ve stejné míře se v ní totiž setkáváme s básnícím filosofem, jakož i s filosofujícím básníkem, který se zdánlivě uzavřel jakékoli systematice.
Kolektivní monografie, která je společným dílem teologů a historiků umění, se snaží zachytit a popsat rozličné aspekty lidského hledání transcendence v dějinách i v současnosti.
Autor- německý filozof a fenomenolog - rozvinul ve svém díle mj. alternativní podobu fenomenologie světa. Podařilo se mu podat jednu z nejcitlivějších interpretací Nietzschova myšlení na německé půdě.
Alain de Botton spojil ve své knize šest velkých filozofů, kteří věřili, že schopnost filozofického porozumění může mít praktický efekt na životy běžných lidí : pomoci nám s žitím.
Odborné a zároveň čtivé načrtnutí životních osudů a postojů
dvaceti tří vlivných myslitelů přibližující jejich abnormální myšlení, s
nimiž formovali současnou kulturu smrti.
