Podrobný místopisný atlas České republiky, zahrnující na šest tisíc zeměpisných míst, vychází souhrnně v knize KRASOHLED ZEMĚ ČESKÉ ke stému výročí vzniku Československa.
Studie Stevena Marcuse se věnuje autorům, čtenářům i samotným textům viktoriánské literatury o sexualitě šířeji a viktoriánské pornografii úžeji, a nabízí tak ohromující a revoluční pohled na podhoubí viktoriánské kultury.
Kniha Výstavy mají historii přináší do českého prostředí vybrané překlady textů známých i méně známých autorek a autorů představujících základ diskurzu tzv. exhibition histories – oboru zabývajícího se dějinami výstav.
Pinkasim, tedy knihy, které vedly samosprávné orgány raně novověkých židovských obcí, jsou prvotním pramenem pro poznání fungování obecní samosprávy v oblastech kultu, školství, soudnictví, hospodářství i regulace obecného soužití.
Obsahem této skromné publikace je zcela nekonvenční názor, který si o vzniku a účelu Kodexu , a rozbor několika aspektů jeho obsahu. Jejím účelem ovšem není seznámit běžného čtenáře s Kodexem a tím suplovat příslušnou literaturu.
Cílem knihy je poprvé uceleně představit české odborné veřejnosti jeden z prvních latinsky psaných raně křesťanských hagiografických textů, slavné Umučení svatých Perpetuy a Felicity (Passio sanctarum Perpetuae et Felicitatis).
Doba a vláda slavného Tudorovce. Pod tradičně zavedeným názvem dostává čtenář do rukou šestisetstránkovou studii, která je založena na zkoumání a výkladu historických dokumentů, avšak přesto je napsána elegantním a hlavně obecně srozumitelným stylem.
Kolektivní práce českých historiků, teologů a odborníků na literaturu, výtvarné umění a film, hledá odpovědi na otázky týkající se identity katolické církve.
Kniha Jaroslava Sadílka dokumentuje historii obce Moravec v okrese Žďár nad Sázavou. Publikace je doplněna barevnou obrazovou přílohou, tabulkami s majetkovým vývojem domů a také výběrem z obecní kroniky.
Druhá kniha v řadě Edice ČT s pohnutými příběhy neznámých hrdinů, obyčejných lidí, kteří se dostali do konfliktu s totalitní mocí a „řekli ďáblovi ne“.
Vojsko v branách města znamená ničení, vraždění, znásilňování a loupeže, alespoň v obecné představě. Vojáci však ve městech také obchodovali a navazovali přátelské, a dokonce příbuzenské vztahy.
