Kolektiv téměř dvou desítek autorů se na příkladu lidských typů a osudů ze 16. a 17. století pokusil překročit častá mlčení středověkých pramenů a prostřednictvím detailních, opět esejisticky pojatých sond vykreslit každodenní život raného novověku.
Ve své studii se Peter Burke věnuje analýze sociálních a kulturních dějin jazyků, jimiž se v Evropě hovořilo nebo psalo v období mezi vynálezem knihtisku a francouzskou revolucí.
První část z připravované trilogie, která přináší celoživotní výsledek autorova hledání a tázání po kořenech vědy. Vypráví o Joachimu da Fiore, sv. Františku a zrození ducha novověku na pozadí teologie.
Kniha je vůbec prvním monografickým zpracováním tématu v české historiografii. Publikace se na základě různých právních a evidenčních pramenů snaží ozřejmit principy fungování čelední služby a postavení sloužících v tradiční české společnosti.
Kniha se zabývá celkovým studiem podoby drobného sídla v zázemí Prahy v raném novověku – rozvojem intravilánu, extravilánu, populačním vývojem i pomístními názvy.
Sborník z vědecké konference Občanské elity a obecní samospráva 1848–1948 s několika navazujícími příspěvky bilancuje bádání o budování občanské společnosti v českých zemích a ve střední Evropě.
Mezi roky 1848 – 2008, jejichž dějům je věnována tato historická kniha, se zrodil náš současný svět se všemi klady a zápory, civilizačními vzestupy i pády, kulturním kvasem a technickým rozvojem i politickými a hospodářskými zvraty.
V této výstižné knize britský autor předkládá neotřelý pohled na dějiny karibského ostrova od jeho předkolumbovských počátků po současnost. Z evropské perspektivy přistupuje k zemi, na kterou se možná až příliš často nahlíží pouze z amerického hlediska.
Dějiny Nového Zélandu vyprávěné patnácti renomovanými novozélandskými historiky přibližují českému čtenáři dějiny tohoto vzdáleného státu vůbec poprvé.
Zajímají vás alternativní dějiny české literatury? Tato kniha navazuje na Dějiny nové moderny. Česká literatura v letech 1905–1923 téhož autorského týmu. Obsahuje stejně přehlednou Plochu času i Mapu polí literárního a kulturního dění dané periody.
Bedřich Mendl patří k nejvýznamnějším českým historikům meziválečného období. Pod vlivem sociologizující německé historické národohospodářské školy se začal soustavně věnovat hospodářským a sociálním dějinám.
Monografie, inspirovaná v přístupu ke zkoumané skutečnosti především teorií centrálního místa a základními tezemi strukturalismu, se zabývá vztahem vrchnostenského města v raném novověku k vrchnosti na jedné a venkovskému zázemí na druhé straně.
Kniha přináší širokou škálu badatelských přístupů k dějinám raného novověku i s profilujícími tematickými okruhy, na něž specialisté na toto období zaměřují svou pozornost jak v rámci české historiografie, tak v širším kontextu světové historie.