Gülbahar přišla v táboře málem o rozum. Utržila na těle i na duši rány a šrámy, které se již nikdy zcela nezhojí. Stále jí pronásledují běsy. Dnes se ovšem nebojí o sebe, ale o své blízké, kteří zůstali v Sin-ťiangu.
V roce 1981 sepsal Pavel Taussig pro svého staršího syna k jeho jedenáctým narozeninám svůj životopis. To proto, že i jemu bylo jedenáct, když se ocitl v Osvětimi. Poté přežil ještě tábory Mauthausen, Melk a Gunskirchen a pochod smrti.
eden z vězňů během práce padne vysílením. Kápo ho utluče k smrti a nařídí Stefanovi vzít jeho ostatky na záda a odnést je do tábora, přičemž má ještě zpívat. „Nosím toho vězně již několik desítek let a nemohu ho donést…“ vzpomíná na svoji noční můžu
Autor začíná své vzpomínky popisem transportu do Terezína spolu se svými rodiči. Tehdy mu bylo 16 let. V Terezíně byli internováni několik měsíců, podmínky zdejšího života byly sice velice stísněné a těžké, ale proti jiným táborům méně vražedné.
Služka je emocionálně drsná, mistrně napsaná výpověď o autentických letech, které autorka přežila jako uklízečka ve službách pro americkou vyšší střední vrstvu.
Upřímné a nesentimentální vzpomínky žurnalisty, který jako mladý zažil a přežil nasazení na frontě v řadách Wehrmachtu, konec války a útěk. Nelíčená, kritická reportáž dobového svědka, která má přispět k osvětlení nebezpečí ideologického zaslepení.
Bugatka Elišky Junkové, kulečník kancléře Metternicha, osobní výtah císaře pána nebo salónní vůz Ferdinand d‘Este, který později ho
využívali i Edvard Beneš či Emil Hácha, to jsou hlavní hrdinové příběhů.
Je to příběh mých cest, ale také mého života. A můj život je zase příběhem téhle země a téhle doby. Známý český spisovatel, publicista a cestovatel napsal víc než jen strhující cestopis.
Vzpomínková kniha světoznámého horolezce, světoběžníka a pokořitele osmitisícovek a mnoha dalších horských vrcholů Reinholda Messnera podává propracovaný obraz bohatého, naplněného a současně spletitého života výjimečné osobnosti nejen horolezeckého sportu.
To jsem já, na té fotografii - ten malý kluk vpravo vpředu. Jako čtyřletému se mi podařilo uniknout záhubě v továrně na smrt v době, kdy bylo během holocaustu povražděno přes milion Židů.i
Tropický parazitolog Michal Giboda byl v letech 1983 a 1984 pracovníkem české nemocnice v kambodžském městě Takeo. Zemi těsně předtím opustili vojáci Rudých Khmérů a celá Kambodža se pomalu probírala z několikaleté noční můry polpotovského režimu.
Známá rozhlasová novinářka a spisovatelka se v roce významného životního jubilea ohlíží za svým životem, který je stejně nevšední a zajímavý jako sama autorka.
