Umělecký fotograf Rastislav Bero se ve své čtvrté knize se zvědavostí malého dítěte ponořil do nekonečných podob dřeva, které podněcují fantazii a vyvolávájí představy bájných i reálnych bytostí a situací.
"Básně a ilustrace o lidech a naší civilizaci".
Kniha nastavuje formou básní a ilustrací alegorické zrcadlo jednotlivcům, skupinám lidí a celé lidské civilizaci.
Výbor z veršů Jana Skácela ukazuje básníka z intimnější strany. Opírá se o skácelovské jistoty Moravy, Slovácka a zjasněného pohledu na svět, i když tóny "smuténky" v něm pozorný čtenář také nejde.
Dvojjazyčná sbírka debutující brněnské básnířky Lucie L. Fišerové představuje imaginativní nahlédnutí vnitřní spirituality i nevšední tělesnosti textu.
V pořadí čtvrtá básnická sbírka Josefa Hrdličky (1969) MOST přes MOST shrnuje básně, které vznikly z větší části v letech 2021–2024. Určitým průběžným tématem sbírky, je propojování nespojitelného, vytváření jakéhosi silnějšího spojení.
Přeludy pozdního podzimu jsou poslední sbírkou Gustava Erharta, básníka bytostného, jehož poezie je ze života. Vlastního i druhých. Těch vzdálenějších, ať v čase či místě, i těch nejbližších.
Návrat Anežky Přemyslovny psal Josef Tomáš v Melbourne v letech 1996 až 1999 pod dojmem jedné ze svých návštěv Prahy, když více než dvacet let nebyl ve své vlasti vítán.
Šestá básnická sbírka Zdeňka Volfa zaujme texty, jejichž „síla spočívá ve skutečné osobní výpovědi, namnoze až zpovědi, která s sebou přináší nezvyklou otevřenost“ (Petr Hruška).
Před pikolou, za pikolou je básnickou prvotinou autorky, která již vydala sbírku povídek „Jídelna Šalom a jiné židovské povídky z dnešní Prahy.“ Název sbírky odkazuje k hravému poetizmu a lze je zařadit do sféry milostné a meditativní lyriky.
Radimem Kopáčem uspořádaný výbor z rozsáhlého díla Vikiho Shocka (1975), všetečného autora (básníka, prozaika, kreslíře a kolážisty), nadšeného dědice domácích i světových avantgard, potažmo všech „moderních básnických směrů“.
