Jean-Gaspard Páleníček představuje v básnické sbírce Mater speciosa své francouzské texty z let 2011–2017 s jejich paralelními překlady do češtiny, na kterých spolupracoval s Ivanem Matouškem.
Knižní prvotina Adama Geberta Ovladač je mozaikovitě komponovanou skladbou povídek, volně spjatých motivem osudového momentu, jejž zpravidla zakouší jejich ústřední, unikavě ambivalentní hrdina Emil Rhounek.
Jádrem knihy je rozsáhlý rozhovor, který s Františkem Wiendlem ml. (nar. 1923) vedl jeho syn Jan (nar. 1969) o mezních situacích a událostech, které František Wiendl a jeho nejbližší prožili v dlouhých obdobích dvou totalitních režimů v Čechách.
Pátrání po smyslu podobnosti v portrétech dvou vzdálených příbuzných, kteří se v životě nesetkali, dovádí vypravěče k objevům archivních pramenů, jež přinášejí překvapivá svědectví o proslulých představitelích české barokní kultury ...
Hrdina prozaického debutu Lukáše Csicselyho nahlíží s hravým okouzlením a melancholickým sarkasmem bizarní atmosféru ospalého městečka vyšinutého na několik dní z všedních kolejí pořádáním filmového festivalu.
Minimalistickým pásmem vzpomínkových záznamů, bodově nasvěcujících
vzdálená místa paměti, Dagmar Urbánková evokuje původní bezprostřednost dětského vnímání světa jako nejbližšího domova, kde se na každém kroku nabízejí dosud nepoznané dojmy.
Zápletka románu Morituri se pozvolna vyjevuje na průsečíku vyprávění či vnitřních monologů několika obyvatel pražské činžovní čtvrti, do jejichž všedních životů vstoupí mimořádná událost, násilná smrt mladé ženy.
Honba za smyslem je komponovaným autorským výborem z kritických statí o literatuře a kulturněhistorických esejí z let 2008–2018. Svazek volně navazuje na autorův předchozí výbor z prací z let 1997–2007, nazvaný Vyložené knihy.
Autobiografický hrdina knihy Martina Ryšavého se vydává na dobrodružnou a nesnadnou výpravu k doposud neprobádaným končinám lidské existence. Cesta se mu stává příležitostí k niterné rekapitulaci bohatých životních zkušeností.
Próza je cyklem sto osmi vzpomínkových „vizí“ o nevšední cestě. Šamanský růženec lze číst jako poutavé svědectví o životních podmínkách na okraji džungle, její drsnosti i spiritualitě, neobyčejných zvyklostech, společenských normách.
Dvojice přátelsky disputujících učenců, s ironickým nadhledem reprezentujících dobové postoje obhájců a popíračů strašidel, v knize představuje bezpočet starších i soudobých případů přízračných zjevení.
Dílo Leonida Ivanoviče Dobyčina (1894–1936?) je v posledních letech (znovu)objevováno nejen v Rusku, ale i za jeho hranicemi. Za života autor vydal pouze tři útlé knihy: povídkové soubory Setkání s Liz (1927), Portrét (1931) a román Město En (1935).
Obsáhlá monografie je věnována pozoruhodnému výtvarnému dílu Jiřího Kubového (nar. 1950), které vznikalo soustředěně na okraji veřejného uměleckého provozu.
Tenká kniha je prozaickým debutem Jiřího Jelínka (nar. 1963), saxofonisty, který působil mimo jiné v kapelách Garáž a Psí vojáci. Komponovanou mozaiku motivicky provázaných črt a povídek lze číst i jako svéráznou variaci na autobiografický román.
Výbor textů Jáchyma Topola z let 1980–1984, jehož základ tvoří básně z trojice samizdatových, tiskem nikdy nevydaných sbírek Eskymáckej pes (1982), Stěhovavá tvář (1983) a Noty pro podzimní bytost (1984).
V řadě osobností z dějin filosofie i literatury, jejichž výkladu se Ivan Dubský (nar. 1926) po celý život soustavně věnoval, zaujímá přední místo Friedrich Nietzsche.
