Poslední číslo sedmého ročníku revue Paměť a dějiny je téměř celé věnováno ženám. Úvodní článek Květy Jechové představuje organizace žen od první republiky až po období tzv. normalizace, pojetí lidských práv účastnice protinacistického odboje.
Předkládaný výbor představuje literárního kritika a překladatele Josefa Vohryzka (1926–1998) jako kritického myslitele o povaze komunistického režimu, o české a slovenské společnosti ve společném státě a po jeho rozpadu.
Knížka Jana Vodňanského není pouhou reportáží z návštěvy u Jiřího Voskovce v New Yorku. Jiří Voskovec byl jen jedním z celé řady „viníků“, kteří byli příčinou cesty za oceán.
Dvoudílná próza Bezejmenná (1986) je textovou koláží, v níž převažují pasáže deníkového záznamu, konkrétní osobní zpovědi, záznamy o životě přátel z undergroundu a disentu, polemiky, případně politické a filosofické úvahy.
Scenárista Meir Lubor Dohnal patří k výrazným, byť méně známým postavám československé nové vlny. Spolupracoval s předními slovenskými režiséry jako Elo Havetta, Juraj Jakubisko či Juraj Herz, než byl na začátku normalizace vyhozen z Barrandova.
Vyprávění mladičké dívky Milady začíná koncem třicátých let minulého století, kde plasticky líčí atmosféru v Brně a okolí. Dějem vyprávění prostupuje vroucí a čistý cit mezi židovským chlapcem Juliem a Miladou.
Autorova důslednost a systematičnost zde nevyúsťuje ve vytvoření jiného, dalšího systému. Ukazuje, že skutečné myšlení začíná právě tam, kde opouští systémy, definice, přihrádky a jiné „strnulé formy.
Revue Salve je významný český časopis vycházející od roku 1991. Toto číslo se věnuje fenoménu tzv. tradičních hodnot, o nichž se v posledních letech vedou intenzivní debaty v církevním i sekulárním veřejném prostoru u nás i v zahraničí.
Ewald Murrer publikuje střídmě, jeho básním je vlastní tlumená atmosféra a uměřenost ve výrazu. Jeho texty bez vazby na konkrétní čas a prostor jsou obrazy, v nichž se prolínají spatřené detaily a výjevy s vytříbenými představami stvořenými imaginací
Monografie sleduje polemiky v české literatuře na přelomu 19. a 20. století jako svébytný žánr. Zaměřuje se na různorodé případy a typy polemik od poloviny osmdesátých let 19. století do desátých, resp. dvacátých let 20. století.
Kniha vysokoškolského pedagoga a literáta představuje mozaiku esejů a glos k věcem (převážně) nadčasovým. Autor se zamýšlí nad otázkami práva, spravedlnosti, etiky a morálky.
