Výjimečné osobní svědectví z terezínského ghetta, které přečkalo válku zazděné na půdě místních kasáren.
Novela Otty Weisse I viděl Bůh, že je to špatné je jedinečným literárním počinem a zároveň silným osobním svědectvím historického významu.
„Čeho se bát, když jsi spravedlivy?“ 29. dubna 1960 se v mírovské věznici uzavírá neuvěřitelný životní příběh statečného a odvážného kněze Bohuslava Buriana.
Tomi Reichental byl spolu s matkou, bratrem, babičkou, tetou a sestřenicí internován v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Jejich zločin: byli Židé.
Dodnes nemůže z paměti vymazat vzpomínky na každodenní surovosti, hlad i ponižování vězňů.
Na základě nejnovějších výsledků bádání, dlouhodobých rešerší a zčásti dosud nezveřejněných dokumentů podává autor obraz holokaustu, jenž je ve stejné míře přesný jako znepokojivý. Vytyčuje palčivé otázky, na něž dodnes neznáme definitivní odpovědi.
Rozsáhlá práce věhlasného švýcarského teologa a polyhistora Hanse Künga je věnována židovskému náboženství v proměnách tří tisíciletí: od Abrahama až do roku prvního vydání knihy, tj. do roku 1991 po válce v Zálivu.
Záměrem novely je ukázat na příběhu rodiny Kalousových, Honesových a dalších osob život tisícky lidí v období komunistické totality v bývalém Československu, a to zhruba od konce druhé světové války do sametové revoluce v roce 1989.
Kniha pojednává o životních osudech Alice Herzové-Sommerové. Její mládí bylo spojené s Prahou Franze Kafky, Maxe Broda a Felixe Weltsche, častými hosty její rodiny.
V dalším svazku Spisů Viktora Fischla se mohou čtenáři znovu setkat s proslulou autorovou prózou Dvorní šašci. Kniha působivě líčí životní příběhy čtyř židovských vězňů v koncentračním táboře v Osvětimi.