Letní plavba, román o lásce a vzpurném mládí, je zasazen do New Yorku po 2. světové válce. Líčí osudy mladé příslušnice horních deseti tisíc Grady McNeilové, která v létě osamí v apartmá na Páté avenui.
Ve své knize reportáží To ty jsi Daniel zachytila současná polská spisovatelka a reportérka Hanna Krallová osudy polských, židovských i německých postav v době druhé světové války, za totalitního režimu i v současnosti.
Děj syrové románové balady od zajímavého ruského autora se odehrává během 2. světové války na ruské frontě a toto téma nazírá ze zcela originálního pohledu.
Je návrat duší skutečnost? Reinkarnovala se do malého Jamese duše pilota, který zahynul ve druhé světové válce? Krok za krokem se chlapcovi rodiče snaží tuto záhadu objasnit.
Román začíná jako pátrání po otci, na kterého hlavnímu hrdinovi v paměti utkvěly jen „relikvie“ připomínající boje druhé světové války v africké poušti, především kinžál, ale také červená limonáda z kolínské sodovkárny, kde otec pracoval.
Val Shushkewichová ve své knize vypráví o dvou životních osudech: prvním je příběh kanadského černého medvěda Winnie, který se stal jako Medvídek Pú nesmrtelným v dílech A. A. Milnea, a druhým je život veterináře a vojenského důstojníka H. Colebourna.
Jednou ze záhad druhé světové války je krádež unikátní Jantarové komnaty. Na základě dějinných faktů jsou popsány vzájemné vztahy Pruska a Ruska za vlády Bedřicha II. a Petra Velikého a střet obou zemí, kdy jejich protagonisty byli Hitler a Stalin.
Kniha obsahuje osm dramatických textů autorky knih Želary a Jozova Hanule, které vznikaly v dlouhém rozmezí zhruba čtyřiceti let počínajícím druhou světovou válkou.
Legendární biografické vzpomínky na začátek 2. světové války, život skupiny českých emigrantů v Paříži, přátelství s Bohuslavem Martinů a první krátké manželství s hudební skladatelkou Vítězslavou Kaprálovou.
Životní příběh obyčejné rodiny zasazený do vypjatého období poznamenaného právě skončivší druhou světovou válkou a změnou politického směru v Československu.
Román Hodina mrtvých očí má částečně autobiografický charakter a zabývá se narůstajícím procesem deziluze, kterým procházela značná část mladých Němců na konci druhé světové války.
