Karel Novák (1925–2007) byl fotbalový útočník, který hrál za ŠK Slovan Bratislava, Spartu Praha, Bohemians Praha a dva zápasy odehrál i v reprezentačním dresu.
Knihu Obec Miloše Doležala (1970) prvně vydalo roku 1996 v grafické úpravě Viktora Karlíka brněnské nakladatelství Atlantis. Přítomné druhé vydání je rozšířené o druhý oddíl obsahující básně z rukopisů, publikované vůbec poprvé.
Předkládaný sborník, vycházející u příležitosti Mezinárodního dne studentstva – Dne boje za svobodu a demokracii, který je doplněný řadou fotografií, má přispět k poctivým snahám, aby se na události před 75 lety nezapomínalo.
Ojedinělá antologie ve dvojjazyčném slovinsko-českém provedení mapuje nejnovější slovinskou poezii přibližně od roku 2000 do současnosti a představuje padesát autorů napříč generacemi i žánry.
Zkušenosti, postřehy a prožitky z dlouholeté práce šéfa fotbalové disciplinárky shrnuje v elegantní knížce formou rozhovorů a úvah publicista Jiří Vejvoda.
Jedenáct let vycházely pravidelně v časopise Čilichili sloupky Pavlač Emila Hakla. Zveřejnit všechny by nejspíš bylo čtenářsky neúnosné, a tak jsme se vydali osvědčenou cestou autorského výběru.
Kniha Petra Maška, vedoucího oddělení zámeckých knihoven Národního muzea, se snaží zpracovat všechny významné epické motivy ze čtrnácti významných českých kronik a jejich postupnou proměnu a vývoj.
Antologie textů Český strukturalismus v diskusi
obsahuje překlady studií zahraničních literárních
teoretiků a historiků zabývajících se českým
strukturalismem, zejména poetikou, sémiotikou
a estetikou Jana Mukařovského a Romana Jakobsona.
Texty zaměřené především na českou prózu; výraznější pozornost je přitom věnována Janu Balabánovi, Jiřímu Kratochvilovi, Markétě Pilátové, Jakubu Demlovi, Miladě Součkové, Egonu Hostovskému...
Soubor Večer v ráji přináší další porci toho, čím nám Berlinová učarovala – v povídkách inspirovaných vlastními osudy vypráví o neúprosnosti života, o životních prohrách a ztroskotáních, o obtížném hledání naděje tam, kde se žádná naděje neskýtá…
Výběr ze studií a kritik, věnovaných určujícím fenoménům i autorům oněch let (Ionesco, Genet, Dürrenmatt, Topol, Havel), dokládá, že Eva Uhlířová patřila k nejnadanějším divadelním kritikům své generace.