Jana Sieberová, zakladatelka Domácího hospice Duha, nemá problém jít na trh i s vlastní kůží, může-li to někomu prospět. A tak nám tentokrát – prostě a neokázale – předkládá silné příběhy ze své hospicové práce s umírajícími a jejich rodinami..
Surikata Máňa nemůže večer usnout, a tak se vydá na dobrodružnou výpravu po noční zoo, při které se dozví spoustu zajímavostí o osudu zvířecích kamarádů. Věděli jste, proč se rysovi Petrovi přezdívá tulák? A které táborské zvíře přežilo vlastní smrt?
Autorka složila knihu jako barevnou koláž. Zabývá se v ní nejen technikami keramické tvorby, ale předkládá také způsoby hledání inspirace v přírodě.
Kniha je určena pro všechny, bez rozdílu věku nebo schopností, jimž je vrozená touha objevovat...
Fenomenologie animality, jejíž východiska představuje kniha Florence Burgatové, neusiluje o etická řešení týkající se statusu zvířat v západní společnosti. Cílem knihy je analyzovat způsoby, jakými k životu zvířat přistupovali dědici karteziánského myšlení...
Tato výjimečná, bohatě ilustrovaná kniha je jakýmsi jógovým protějškem slavné Tibetské knihy o životě a smrti, neboť i jógová nauka disponuje fascinujícími znalostmi o procesu umírání, okamžiku smrti a cestě duše poté.
Literární záznamy snů z let 1949 až 2013. Autor si své sny začal zaznamenávat z podnětu básníka Jana Kameníka (Ludmily Maceškové) a stejně jako ona se ze studia a pochopení vlastních snů snažil dobrat duchovní podstaty světa.
Autor ve svém přemítání vychází ze svých vlastních prožitků, ze zkušeností s postiženými lidmi, z biblických textů i z historie. V jeho odpovědi na tyto otázky je obsažen důraz na společenství s lidmi z okraje lidské společnosti.
Krom mimořádných ženských postav se
čtenář v románu setká se všemi rejstříky
bohatého Welshova arzenálu. Nechybí vražda,
zvrácenost, pomsta, spousta sexu a jídla...
Kniha poskytuje návod k tréninku sexuálního reagování a prožívání na základě autorových mnohaletých zkušeností s léčbou různých sexuálních problémů a poruch u mužů i žen.
Myslíte si, že přemýšlet nad životem je ztráta času? Jak dlouho může trvat takové štěstí – a lze ho vůbec zkoumat? Skutečně vědí domorodci lépe než my, jak se má žít?
Kniha odhaluje pravdivý příběh o prastaré tradici "Bacha Posh", kdy se dívky vydávají za chlapce – ve společnosti, která si neváží žen. Očekávaná délka života afghánské ženy je pouhých 44 let a její životní cyklus často začíná a končí zklamáním.
Vědění i veselí je možno sdílet různě. Konvenčně i nekonvenčně, písmem i obrazem, pojmy i pocity, suše i šťavnatěji. Podrobné informace lze nyní získat o kdečem snadno, zpravidla však nikoli je prožít s všetečnou radostí.