Kniha Ten den – 17. listopad 1989 má současným čtenářům umožnit toto zásadní datum „zažít“ alespoň zprostředkovaně. Věříme, že tak dokážeme toto výročí zpřítomnit a přiblížit dnešku odkaz revolučních dnů.
Na Zemi žije a živoří sedm miliard lidí a neustále se rodí další. Kolik jich ještě planeta dokáže uživit? Podle všeho by kritickou hranicí mohlo být deset miliard Pozemšťanů. Současně neustále ubývá rostlinných a živočišných druhů ....
Kniha „ Vzpomínky na blázinec“ není napínavá, není to love story, není to horor. Avšak hned po přečtení pár úvodních stránek vás cele pohltí a přečtete ji jedním dechem. Jsou to vzpomínky na to opravdově prožité a to bez příkras a kudrdlinek.
Noc co noc se Catherine probouzí s křikem z drastického snu. Uprostřed jezera jí nějaký muž se ženou drží hlavu pod vodou a snaží se ji utopit. Cítí, že by to mohla být její skutečná minulost. Jak ubíhá čas, dostavují se záblesky paměti.....
Tato fascinující kniha nás všechny vyzývá, nikoli pouze rodiče,
abychom začali aktivněji komunikovat s novými návštěvníky
naší planety a poznali, že naše pozemská zkušenost má
mnohem větší možnosti než jsou ty, které vnímáme skrze
naše smysly.
Tíží vás bolestné vzpomínky, hořkost, lítost, stud a další vysilující emoce, bojujete s hněvem, výčitkami, lpěním a záští? Přehlušuje váš hlas zraňující vnitřní kritik, idealizujete si minulost a práce na vlastním štěstí je kontraproduktivní?
Švýcarský obchodník Henri Dunant otřesen svými osobními zážitky z bitvy u italského Solferina v roce 1859 napsal a vydal o tři roky později knihu „Vzpomínka na Solferino“. Nezměrné Dunantovo úsilí vedlo k založení Mezinárodního výboru Červeného kříže.
Na Merrilorském poli se shromažďují vládcové všech zemí, aby se přidali k Randu al’Thorovi, nebo zabránili jeho plánu rozbít zámky na věznici Temného – což může být projev jeho šílenství, nebo poslední naděje lidstva.
