Známý publicista Milan Schulz (* 1930) shrnul ve svém čtivém vyprávění vlastní život, který byl pohnutou a přitom velice zajímavou cestou dvacátým stoletím.
V roce 2009 se na webu objevil následující text: „Jmenuji se Sergej Gavrilin. Je mi 26 let. Žiju v Gomelu. Téměř čtyři roky jsem byl tajným spolupracovníkem běloruské KGB. Byl jsem infiltrován do veřejně-politických kruhů Běloruska ..."
Deník, který autor psal téměř patnáct let, není jen popisem událostí, je i upřímnou lidskou výpovědí. „Najdete zde téměř všechno o autorovi, velmi mnoho o studentských aktivitách před listopadem 1989 a nemálo věcí o sobě samých,“
Je to vůbec poprvé co můžeme vstoupit do světa Jiřího Brůny , autora , který promlouval knižně jen ve verších . Žánr memoáru nám díky autorově barvitém vyprávění naplno otevírá svou sílu .
Výběr z literární a kazatelské tvorby od mladistvých let po současnost. Odraz celoživotní snahy překonat propast mezi tradičním jazykem církve a odcírkevnělou společností. Písničky pro Lídl & Velík i jiné, úfrky, povídky, aforismy, kázání nedělní.
Sbírka různorodých esejů, která je oslavou lidské zvědavosti. Přední světový neurolog Oliver Sacks v ní nahlíží z různých úhlů na svůj život a vzpomíná zejména na to, co jej nejvíc ovlivnilo.
Autorovy deníky z let 2000-2008 mají kromě faktografické hodnoty i obrazný přesah, je v nich hojně využíváno nadsázky, ironie i anekdoty. Je to originální pokus o deník v jiném žánru. Knihu ilustroval Ludvík Kundera.
Vzpomínky lékařů bývají vždy vyhledávaným čtivem. Psychiatr Radkin Honzák (* 1939) a stomatolog Jiří Koťátko (* 1939) napsali své vzpomínky stručně a systémem ping-pong.
Jaké to bylo být součástí normalizace a přitom proti ní bojovat? Jaká je cena kompromisu mezi svědomím a přežitím? A proč bychom měli číst paměti a vzpomínky? Protože právě ony nám odhalují, co by jinak zůstalo skryto.
Majitelé klíčů byla divadelní hra Milana Kundery, která měla premiéru roku 1962 v Praze a její děj se odehrál během půldruhé hodiny jednoho nedělního rána. Děj vzpomínkové knihy psychiatra se oproti tomu odehrává během dlouhých šesti desítek let.
Vzpomínky Alžběty Sommerové Lefkovitsové zachycují poslední válečné roky 1944-1945, v nichž byla autorka se svými nejbližšími stižena rasovou persekucí kvůli svému židovskému původu.
V knize vzpomínek rekapituluje jeden z nejvýznamnějších českých historiků Miroslav Hroch svou profesní dráhu, zejména působení na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Do konce se nedohlédne je soubor pěti rozhovorů, které vedl Ivan Dvořák v letech 1989–2013 se svými židovskými příbuznými a známými. Druhou část knihy tvoří vzpomínkový text Josefa Weinera .
Vytvořte výjimečnou památku na první rok vašeho děťátka v této nádherně ilustrované knížce. Díky částem, kam můžete zapsat důležitá data, vzpomínky a milníky, přidat fotografie či otisky ručiček a nožiček.
Vzpomínky jsou jako pestré korálky. Procházíme životem s pohledem upřeným před sebe a navlékáme je na pomyslnou nitku. Když se jednoho dne ohlédneme, zjistíme, že se z nich stal několikařadý náhrdelník.
V knize se rozmlouvají spisovatelka a lékař a vzájemně konfrontují své vzpomínky na mládí. Prožívali je vpředválečné a válečné době.. Ona se spoléhá na své deníky začínající naivními poznámkami terciánky, která se posléze stává žačkou rodinné školy.