Je určitě dobře, že dnešní generace nezažily okupaci naší země a že život za války znají jen z filmů a vyprávění pamětníků. Znalost historie vlastního národa je však důležitá, a to i proto, aby se z ní lidé poučili a nedopustili se chyb svých předků.
Noc co noc se Catherine probouzí s křikem z drastického snu. Uprostřed jezera jí nějaký muž se ženou drží hlavu pod vodou a snaží se ji utopit. Cítí, že by to mohla být její skutečná minulost. Jak ubíhá čas, dostavují se záblesky paměti.....
Tato fascinující kniha nás všechny vyzývá, nikoli pouze rodiče,
abychom začali aktivněji komunikovat s novými návštěvníky
naší planety a poznali, že naše pozemská zkušenost má
mnohem větší možnosti než jsou ty, které vnímáme skrze
naše smysly.