Úlohou předkládané studie je interpretovat klíčové pojmy Aristotelovy etiky a pokusit se jednak přispět k lepšímu porozumění této myslitelské pozici, jednak oživit některé otázky a akcenty.
Jádrem Lévinasovy filosofie se stává zvláštní etika, která nevychází z apriorních axiomů jako u Kanta, nýbrž ze zkušeností setkání s tváří. Kniha uvádí do tohoto myšlení jemnou analýzou běžných životních situací, kde se ukazuje vnitřní bohatství.
Svazek obsahuje tři spisy významného německého filozofa (1788–1860): O čtverém kořeni věty o dostatečném důvodu; O vůli v přírodě; Dva základní problémy etiky.
Filosofický úvod do Aristotelova myšlení. Jeho autor si volí stejné východisko jako sám Aristotelés, který v první větě své Metafysiky tvrdí, že všechny lidské bytosti touží svojí přirozeností po porozumění.
V rámci obratu „k věcem samým“, který charakterizuje fenomenologii, existují nicméně mezi jednotlivými filosofy, kteří se k ní hlásí, podstatné rozdíly. Právě ty chce tato kniha zřetelně ukázat.
Další dvě části osmidílného pojednání významného představitele alexandrijské patristiky, které na pozadí dialogu s filosofickou tradicí a heterodoxními naukami odkrývá etické a hermeneutické předpoklady křesťanské theologie.
Reedice jedné z nejžádanějších a samotným autorem z jeho díla nejvíce ceněných knížek, v níž v krátkých brilantních úvahách staví proti moderní lhostejnosti a sobectví zaujaté hledání dobra, pravdy a smyslu života.
Jako filozofická odpověď na dobovou výzvu sofistiky Aristotelova Rétorika tvoří nevyčerpatelný zdroj poučení pro prakticky orientované činitele ve sféře veřejné; ve svých rozborech duševních pohnutek podává základy ontologie lidského jednání.
Tématem této knihy je filosofie J. G. Fichta, prvního z představitelů tzv. německého idealismu, tedy filosofie, která se objevuje v německých státech na přelomu 18. a 19. století. Základem jeho filozofie je otázka sebevědomí, subjektivity či svého Já.
Na základě citátů z Nietzscheho děl autorka rozebírá do nejjemnějších detailů nejenom jeho myšlení, nýbrž i rysy jeho povahy, a s neomylným ženským instinktem ukazuje, jakým způsobem souvisela Nietzscheho filosofie s jeho osobní tragédií.
Otázku, zda se dějí zázraky. nelze nikdy zodpovědět na základě pouhé zkušenosti. Každá událost, která může být prohlášena za zázrak, je v poslední instanci něco, co vidíme, slyšíme, cítíme, chutnáme či hmatáme.
