V pořadí třetí sbírka unikátního básníka pražského undergroundu je na světě! Po mystickém
NAPOSPAS (2002), úhelném díle DO EXITU NETVORA (2011) přichází na svět kniha klidnější, reflektující, smířlivá. Smířlivá však jen na první pohled.
Básnířka říká, že napsala knihu „o samotě, v jednom prostředí, v jednom rozpoložení, v krátkém časovém úseku“, proto je knížka „jednoho ducha, vztahem k realitě homogenní, výstavbou básní osobitá“.
Tato kniha obsahuje více než čtyři stovky dosud nepublikovaných Blatného básní z let 1982-1990. Je to ohromující množství, ale pořád jen zlomek toho, co zůstalo v Blatného básnické pozůstalosti uložené nyní v pražském Památníku národního písemnictví.
Po roce 1989 nevyšla žádná kniha pražské poezie. Až nyní. Antologie Každý ji zná tak bude maskovaná představuje 66 básní o Praze od 56 současných českých básníků a básnířek. Zastoupeni jsou autoři několika generací,...
Soubor Prarady a jiné písně představuje básníka a germanistu Pavla Novotného jako autora, pro něhož má samotná forma písně osobní důležitost, protože v ní pro sebe kdysi poprvé objevil techniku zpracovávání či imitovaní cizích promluv, ...
Šestá kniha poezie textaře a folkového hudebníka přináší opět pestrou škálu básnicky zpracovaných pocitů a prožitků, podaných jak s jízlivou ironií, tak i laskavým úsměvem.
Páteří osmého svazku je sbírka Praha. Dále obsahuje básně jako jsou Romance o králi Václavu IV., S obláčky hroznů, cyklus Prsten Třeboňské madoně a Seifertův překlad Písně písní. Oddíl Dodatků zpřístupňuje řadu básní, jež dosud nebyly knižně publikovány.
Knihu tvoří šestapadesát esejů věnovaných konkrétním básnickým textům a autorům od starověku až po současnost, které výběrově zachycují různé lokality a typy míst v poezii.
Kniha kromě překladů básní sedmnácti anglicky píšících autorů z Amsterdamu, Berlína, Londýna, Prahy a dalších světových měst přináší i doslov Davida Vichnara na téma translokální literatury.
Sbírka Milana Ohniska Starej pop svědčí o autorově brilantní práci s jazykem. Ohniskova citlivost vůči smyslové skutečnosti se ukazuje v přesných obrazech civilních situací opředených závojem melancholie. Ten je však natrháván každodenní absurditou.
Terezie Radoměřská (1969), studovala historii, český jazyk a později teologii na Karlově univerzitě
v Praze. Žila v Berlíně, Vídni a v poslední době v Praze.